úterý 20. června 2017

Hůra (a vejš)

...protože někdy potřebuje člověk zalézt na tmavé, zaprášené místo plné pavučin a mrtvého hmyzu, kde je parno a nedychatelno, kde musí dávat pozor na každé našlápnutí, aby to nebylo mimo fošnu, kde přes všecko ticho a prázdno čas tepe velmi zřetelně, protože ty obrazy, které se teď válí pod tlustou vrstvou prachu, ty byly kdysi určitě vytouženým kouskem. Někdy je to prostě na palici, přijmout koloběh tak, jak je. A taky je někdy velmi překvapivé, jak se člověka mohou dotknout ztráty, které se jej vlastně ani bezprostředně nedotýkají. 

Dopletla jsem The Lonely Tree Shawl. Ve finále odbíhaly myšlenky do Brna furt.
Zuzko, hlídej nám tam seshora očka a keše, ju?
Dyky ♥

neděle 4. června 2017

Už vím proč...

...se říká - nech to plavat. Taková defragmentace! Mazec. Dneska všelikou vodou obklopeni celý den, ošlehaní kopřivama, bolševníkem, ostružiním, spálení od Slunka, špinaví, ale šťastní neskutečně. Dýchej! Když jsme u té vody - nejlepší skladba hraje v plné vaně, když člověk vklouzne oběma ušima pod hladinu. Dech a tep krásně rezonuji a člověku dost intenzivně dochází, že nejdojemnější skladba už byla dávno napsána. Buch-buch...

pátek 2. června 2017

Svatá trojice

Na počátku všeho byla dvě klubíčka Drops Lace od Marušky. Klidná, něžná klubka. Bleďounká, jemňounká. Pro ně nešlo vybrat jiné háčkovánky, než nejlepší halfgranny square. Ten klid z příze (strukturka a barva) + z tvorby (automaticky 3plus1, lalala dokola...) =  maximální možný ventilek. Tuším, že i během obmotávání jednou bude. Teploty klesnou a já budu zavrtaná v mechu nebo objímat stromy, nebo sedět na konári, každopádně modré nebe nad hlavou dává tušit, že jízda to bude dlouhá a báječná (na formu nehledě), což jednoho uklidní. Svatá trojice se ten šál pracovně jmenoval. Modré nebe, hnědé/šedé k(a)meny, zelená tráva a listí a tak. Svatá trojice s veškerým respektem, protože příroda se Mu fakt dost povedla, víme.

 Jednoduché pikotky po obvodu. Hlavně to nekomplikovat.

 Já už to psala někdy v roce 2013, že zelenou na sobě absolutně nesnesu - pokud, pak s modrou a ideálně s hnědou. Bo ta příroda, žejo♥

 Ogárkova jahoda ze školy. jmenuje se Messi. Smála jsem se volbě jména a ptala se Jáchyho spolužáka: "A jak se jmenuje Tvoje jahoda, Dany?!" - "Moje? Harry Potter..." :-)

Pomalé starty tuto. Sláva, sláva!

středa 31. května 2017

miluj

57. Zlín Film Festival jsme letos vzali i s doprovodným programem. Hlavním tahákem byla U13 - Virtuální realita. Obávám se, že na žádné z našich děcek nevyšla řada, ale skvělé bylo, jak děcka pohltily ty prostory. Krása. Vedlejší budovu Kongresového centra (také od Evy Jiřičné) znají, pořádají se tam výchovné koncerty, ale U13 jsme měli tu čest navštívit se školními dětmi prvně a tedy ach i ony. Hrozně čistý prostor.

Filmovou uličkou kolem Dina s nejskvělejší škrábanou zmrzlinou, pěšky na Malou scénku, jak říkala jedna holčička:-) Vybrali jsme film Vzhůru do vesmíru a tedy taky ach. Taková poezie a humor a moudrost a krásné záběry a užasné výkony a dojemné momenty, které děti tak důvěrně znají ze svých dnešků... Prostě krása. Vím, že v kině se nefotí, ale já si nemohla pomoct.

We ♥ Pottan! We ♥ Denis!

Amen.

čtvrtek 18. května 2017

Kopretiny severské

Loni po prázdninách jsem si z Hošťálek dovezla pár semínek kytek, které i tam, na krutém severu, krásně prospívaly. Beru to jako možný příslib, že se jimi budu moct kochat i doma. Že si tu zakořením pár dalších vzpomínek na babiččinu zahradu, na barvy a vůně, chutě, věčně špinavé ruce od hrabání v hlíně a věčně špinavá chodidla, protože rejžák a Jelen po celodenním běhání bosky byl prostě stejně svěží, jako společná modlitba před usnutím.

Pro kopretiny hnízdečko♥ Ve sklepě jsem měla krabici starého pedigu, tak jsme vyplétali. K mírnému šoku jsem pod pedigem našla i publikace, které jsem už dávno považovala za zmizelé. Břídil. Ofoukáme, otřeme, prosušíme, použijeme. Třeba, výhledově. Teď mi stačí ohrádka na kytky!

A šeřík letos! Kvete bohatě, voní plně. Šeříkový parfém neexistuje, že ne...?