pátek 29. dubna 2016

Z Pasek/-y

 Trochu opožděně jsme ve škole zmákli Den Země. Ono... nebýt ČŠI, dali bychom to asi v termínu, ale bylo nám přeci jen trochu blbé sbalit děcka a ruksáčky a ponechat inspektory ve škole vlastnímu osudu. Tak jsme minulý týden pobyli s nimi a tento se vydali ochutnat svět. Úžasné.

Tu jsem se zamilovala. Věděla jsem, že jednou si musím přírodní proplétačky zkusit, tak proč hned nepřibrat děcka. Opět jsem občas rozmrkávala, ale některé momenty s nimi jsou TAK silné. S někým se míjím furt a ve všem, ale některá setkání jsou velmi silná a hodně z nich čerpám. A budu. Dlouho.

 Retro okénko:-) Kdo měl taky?! Chlebník ♥

Obzorníci. Snad tam na ně čekají samé vstřícné zítřky! Krajina života, přívětivá.

pondělí 25. dubna 2016

Nominace!

Tak kromě vlhčených ubrousků bych Nobelovku udělila rozhodně i za laminovačku s příslušenstvím. Bez debat. A teda extraNobelovku za herbářový lis z Kopečku
Děcka, to je mazec!! Ty sběratelské a následně poznávací rozlety, no kuřecí blaho.

neděle 17. dubna 2016

Agáta

To je ten balíček od Barči, jak už jsem se o něm už kdysi zmínila. Ta barva klubka je prostě jarní, bavlna hraje tomu všemu pučení taky do karet, takže co jiného než jarní pléd, kdyby náhodou slunko skočilo na chvíli za oblak a ramena náhle zazábla. Ty nopky v přízi mne strašně baví. Nojo, stačí málo.

Padla čtyři klubka na 5,5mm jehlicích, což dává tušit, že řady přibývaly svižně a celá záležitost byla otázkou devíti dnů sporadického házení očkem.

 A dnes, někde mezi po-zimním servisem bylinové spirály a sázením truhlíků, přesně někdy v ten moment jsem se s kávou a pletkami schovala do sítě a zatáhla těch pár cancourků, aby pléd mohl zažívat další zapletená dobrodružství.

A pane Murphy, jako gut. Školní dýně jaká buš, doma chcípl pes?! Píšu si... 

sobota 16. dubna 2016

wellLes

Jsem tam do titulku chtěla napsat wellness, ale centrála to nepustila. Les je les a přes to vlak nejede (přes tento fakt ne, Baťa už nestih´...). Někdy stačí neskutečně málo, čerstvý vzduch a vaši lidi, klid a pohyb a šťavnaté jabko, pár jarních kytek a hlavně jistota, že některé věci v těch kolobězích pevně zůstávají. Krajina je bezpečí. Je tu.

Benji celou dobu lítal po lese, skvělý. Když docházely síly, sedl na spadlý kmen a se stoickým klidem si třeba na chvíli zarybařil. Nejlepší úlovkem byla rozhodně retro lahev od octa. Do totožné nám kdysi dělávala babička čaj. To ještě nebyly PETky a termoska byla epes rades. Babička zas byla prakTIcká žena, obalila flašku novinami a celé to vrazila do vlněné fusekle a čaj nám na svahu vydržel teplý dost dobře možná i déle, než kdyby byl v té termosce.

Miluju to. Les je pohyb a pohyb je Život. Jaro, dyk!

středa 13. dubna 2016

Už vím proč

Ono už člověku někdy přijde spousta věcí úplně samozřejmých. Jakože semeno klíčí a sazenice sílí a roste. Třeba už to mnohdy ani nevnímáme. Strašnej dar pracovat s dětmi. Konkrétně toto je převážně klučičí třída (6:1), říkala jsem si, chudáci, těm to bude úplně šumák, nějaký pokus s klíčením semen. A oni každé ráno došli nahoru do mé třídy a pečlivě rosili svá semena. Něha, s jakou přesazovali, byla vážně dojemná. Tolik obav, aby nepřetrhli ty tenoulinké kořínky. Květináčový servis byl stejně dokonalý jako ten skleničkový klíčící, prostě blaho. Teď už jsou fazole u dětí doma, zaskakuje hokkaido. Jsou skvělí.
Furt musím myslet na to, jaké svinstvo jsou ty předsudky. Musí pryč. Vím proč.