neděle 21. června 2015

Žijem

Zdravíme, kamarádi (premierově tuto i pan ot, aha!). Ze sklepní nory i ze zahrady a vlastně tak nějak všeobecně z reálného světa, který mým návratem do práce snad ještě o dalších pár desítek procent zreálněl. Pro všecky zúčastněné, ale dobrý. Už si to sedlo. Vítej ve velkém světě pracujícího lidu, holčičko! :-)

A ano. Zahrada JE terapie. Tak hezky sama o sobě. Jakože bezpodmínečná láska:-) Pletení jako též, ale vyžaduje účast, což jsem ještě ne-tak-zcela-vychytala, přiznávám.

Nicméně prádlo voní a děcka prospívají, takže všecko v řádku. A děkuju za zprávy a maily, překvapily, potěšily. Opatrujte se a užijte to právě startující léto!

čtvrtek 23. dubna 2015

Takový malý výlet

a tolik radosti. A klidu. A ticha občas (když potěr pomalu mizel za horizontem) a stresu mírného jakbysmet (v přímé úměře s předcházející závorkou). 

 Sherlock Jak! Osobně.

 Trocha česko/japonských kytek. Úrodný kraj♥

A moudrý.

pátek 17. dubna 2015

Háj jarní

Asi nic nevystihuje mé letošní jaro lépe než tato fotka. Trocha zmatků, trocha zvratů, zatím nic-moc řád a systém, ale ty pevné kořeny a rozvrkočené jarní kytky všude kolem dávají tušit, že všecko je cajk. Radost! Život! Dobře je.

 Jaro a kytky. A mnohé mocné. Studujem a štrádujem a lovíme. Někde jsem četla, že léky léčí, ale uzdravuje příroda. Ještě nedávno jsem byla tvrdý zastánce názoru, že jako prevence jsou byliny super, ale pokud nastane problém, bez chemie to jde těžko. Ale už jsem Vám vykládala o své magické třiatřicítce, ve které mne jedna nemoc tak trochu štrejchla a jakkoliv jsem věřila v klasickou západní medicínu, neklaplo to. Tak neřeším radikálně, ale hezky polehoučku, něžně, po všech stránkách dodnes a světe div se - převážně bylinami:-) A gut. Pomalu. Ale jistě! 

A Tobě dík, kamaráde. Za ty cesty. A obzory. Nedozírné obzvlášť. 

pátek 3. dubna 2015

Moc hezký vánoční příspěvek

by to klidně mohl být. Samý sníh a samý perníček. Ta vůně! Jenom pustit koledy a iluze je dokonalá, very merry, hohoho:-)

Takže všecky ty symboly jara jako zajíce, slípky a zeleninu všecku dáváme dost okatě všude koukol, abychom na té adventní vlně fakt nesklouzli o čtvrtroček nazpátek. A kytky! Japonské i plstěné. I pletené po nějaké prababičce, protože sny se opět přiostřují a je třeba je hezky zjemnit, rozněžnit, pomazlit... Tak vypínáme retro dečky a čekáme, že se z nich trocha toho klidu vleje i do bujného světa Ogárkova♥ Musí být.

Krásné Velikonoce přeju!

pátek 27. března 2015

Matka jemně senilní

Já si to moc dobře pamatuju. Jak jsme se vždycky lehce se soucitem dívali na babičku, kterou dárky od přízně, zejména vnoučecí, dojímaly občas až k slzám. Ten náš chápavý úsměv. Ach. No, ačkoliv ve srovnání s babičkou jsem stále ještě dorostenka, sentimentální notě se poslední dobou bráním dost těžko. Spousta věcí, které by mi ne-až-zas-tak-dávno udělaly radost čistě juchací, mě teď těší řádně do hloubky, s takovým specifickým ocáskem do teskna a jímava a tak. Vždycky jsem byla spíše tvrďák a teď se nemůžu ubránit dojmu, že po magické třiatřicítce mi to život zpětně servíruje i s úroky. Je čas naučit se zase jinou hru, Janičko, haha... Když odešla mamka, dost dlouho jsem musela všecky ty emoce a tak držet dost na uzdě. Prostě to jinak nešlo, rozsypala bych se na tisíc součástek a dokupy bych se dávala asi dodnes. A bylo to velké poznání loňského roku - že tím odkládáním si škodím mnohem víc. Že jsem se třeba nerozsypala hned po její smrti, ale tak trochu koroduju někde na centrále a přilehlé krajině pomalinku furt. To byl velký zlom. To nechci. Tak pomalu servisuju a jako povinnou terapii jsem si dala něco jako denní dávku emocí. Prostě už píšu vlastní příběh. Brečím kdy chci, například:-) Neskutečný luxus. A velká úleva. Moct si zabrečet třeba kvůli balíku, komu by to neudělalo dobře! Hani, takže dík. Nejen za to, kamaráde. Forever and ever.

 Benjiho zatěžkávačka - se taky zabalil a pak sledoval, jestli to s matkou zase zacloumá:-) Zacloumalo. Bez ocásku. Čistě juchavě. Láska páska.

A včera? V balíčku s přízemi od Vlněných sester? Ach ach, to jsem byla naměkko ještě... teď. A dlouho budu. A obrázek si s sebou vezmu do práce, aby to viděly i děti, protože Cílek je guru a Katka je neskutečná. To jsou přesně ty momenty, kdy to víte. Jasné jako facka. Jsme lidi a nejsme lhostejní. Nejsme. Času je málo a každý máme svoje povinnosti a práci a radosti a blízké, ale stojí za to čas od času překročit své hranice a - rizikům navzdory - expandovat tak trochu za hranice druhých. Ony totiž dost dobře možná padnou a světy se třeba propojí. Gut. Myluju. Být člověk je velká věc. A být Člověk, to je prostě síla. Neskutečná.