sobota 18. října 2014

Advent je za kolik?!

Ještě neproběhly ani podzimní svátky (nutnou emerikoidní mumii už máme!) a Ogárek už se nemůže dočkat, až začne lupkat adventní kalendář. Díra na trhu, takový před(před-před)adventní kalendář!

Jedna z mnoha kuchtičkovských děr v mém mamaegu je každopádně tato, ehm, řekněme... propadáková bábovka. Je v ní půl kila tvarohu, chuťově absolutní mana, ale pokaždé se na parapetu začne pomalu hroutit, až z ní zbyte taková rozklepaná troska. Dezygnově tedy. Protože jak už jsem tady kdysi nakousla, a u buchet to platí dvojnásob, to důležité bývá ukryto uvnitř.

Mé oblíbené zátiší, vedou tu tiché dialogy, pod nohama jim vrní lednice a z okna šmírují bé-e-čky (jak říká ovcím Benji). Občas s nima postojím a jen být v jejich přítomnosti je tolik povznášející!

Ponožkoidní hračku spíchlo dneska Benjimu Stehýnko, háčkuju si šál, který už v jednom provedení bydlí v Brnále (neva? když mně se po něm stýskalo:-)) a Benji, který s přehledem dokáže elegantně proměnit každou trapnou výzvu pro úsměv do foťáku. Je to rebel.

pátek 17. října 2014

Zase vyhráli

Družná, mladá a neklidná kuřata vs mírně sociopatická kohoutí matka - 3:1.
Marný boj, jsou v přesile. Bohudík, tuším, že s mým přístupem by za chvíli nebyl medvěd brtník ve mně, ale já v medvědu brtníkovi. Děti, děkuji. Upřímně. 

Spousta prima her a úkolů, známé tváře, přístupné nové hřiště, špetka soutěžení a hafo výtvarky a hlavně hit č. 1 - dráček z pytlíku, který nám ne až zas tak lítal, ale dětem to na radosti evidentně neubralo. Oni jsou vůbec takoví radostní...

 Benjimu třeba neubrala na radosti ani síť přes pískoviště. Si to pořešil po svém, klasika!

neděle 12. října 2014

upřímně?

kdo

by

neměl

podzim

středa 8. října 2014

Greto, ahoj...

 Ptala ses, jak na drát. Trvalo to, přiznávám, ale máš to tady. Detailněji už to moc nešlo. Kdyby cokoliv, se ptej.

 Je to vlastně obyčejný řetízek, do kterého je vložený drát. 
Nebo kabel. Nebo cokoliv.

 Když chceš střídat barvu, původní utrhni, cancour příze/bavlnky provleč posledním okem a přízi pořádně dotáhni.

 Novou přízi veď za drátem, abys dál mohla pokračovat v již zaběhnutém řetízkovém rytmu. Cancoury ještě nestříhej. Veď je společně s drátem pod háčkovaným "obalem", tím se ti krásně schovají a nebudeš je pak muset složitě zapošívat.

 První oko novou barvou...

 ...a furt dál. Vlnou to jde celkem rychle. Bavlnky byly pruda, ale zase celkem efiš. Tento kabel jsem chtěla obháčkovávat motouzem, hrubým, ale tady ten akryl potřeboval zpracovat. Na šále nechutně vrzal a vůbec byl celkem...umělý. Překvapivé!

 Po nějaké chvíli práce s novou barvou zatahej za konečky obou barev. Háčkované plochy se spojí a svět bude zase krásný. Jak prosté!
Hodně štěstí, Greto. A trpělivosti. A radosti. Čau, Jana.

sobota 13. září 2014