čtvrtek 18. května 2017

Kopretiny severské

Loni po prázdninách jsem si z Hošťálek dovezla pár semínek kytek, které i tam, na krutém severu, krásně prospívaly. Beru to jako možný příslib, že se jimi budu moct kochat i doma. Že si tu zakořením pár dalších vzpomínek na babiččinu zahradu, na barvy a vůně, chutě, věčně špinavé ruce od hrabání v hlíně a věčně špinavá chodidla, protože rejžák a Jelen po celodenním běhání bosky byl prostě stejně svěží, jako společná modlitba před usnutím.

Pro kopretiny hnízdečko♥ Ve sklepě jsem měla krabici starého pedigu, tak jsme vyplétali. K mírnému šoku jsem pod pedigem našla i publikace, které jsem už dávno považovala za zmizelé. Břídil. Ofoukáme, otřeme, prosušíme, použijeme. Třeba, výhledově. Teď mi stačí ohrádka na kytky!

A šeřík letos! Kvete bohatě, voní plně. Šeříkový parfém neexistuje, že ne...?

pondělí 8. května 2017

Do zásoby

Zase na chvíli tu byl čas, který se dal trávit na vzduchu (bez teplých svetrů, pláštěn a gumáků). Kdy se dalo běhat po zahradě v mikině nebo softshellce a to tak, že celodenně. Och! Teď prý do čtvrtka zase ne-e a potom šupem dvacítky. Inu dobrá, my si počkáme. Budeme trpěliví a lační, budeme toužit a plánovat a těšit se, a potom budeme děsně šťastní, že už je ta krása tady a že věci se dějí tak, jak se dějí. Úplně přesně. Do posledního afrikánku.
    
Kluky letos děsně baví sadit. A sít. A kout pikle. Vymýšlet srandičky. A lebedit si! Matkám vstup zapovězen, se ví. Pak muchlando v síti a nad pusou tunel z kšiltů. Myluju.

Zítra škola. Děcka, já. Ta moje vypadá skoro, skoro jako na tom obrázku. Dobročiňáková radost za devadesát, krása jásá!

neděle 2. dubna 2017

Zlátnem

Todle jaro, vítací, voňavé, pučící, čerstvé a šťavnaté, čistící a hrabací, kypřící, zpěvavé od rána do večera, silné i křehoučké, nekonečně dojemné a tolik nabíjející i vyčerpávající zárověň, přesně todle je ten čas, který miluju ze všech nejvíc. Březen/duben. Láska.

A venku rukodělky, hračky pro Rózu, past na padoucha, afrikány z družiny a mezitím vším pomalu zlátnoucí dubové listí. Je to tak. Věčný svit neposkvrněné mysli.

neděle 5. března 2017

Šest dětí a To

I vzali jsme kamarády a vyrazili ochutnat svět. Pecka. Všichni z toho svěžího jara jak na větvi. Nejvíce si to užívala asi Róza, nahoru, dolů, na led a do pilin, byla jak střela a byla skvělá. Dokáže poslechnout, zvládá základní povely. Vím, že neuteče a na Ke mně doběhne. To jednoho uklidní. U dětí tu jistotu občas nemám:-) Ale děláme na tom!

http://www.ravelry.com/projects/bababobi/3-color-cashmere-cowl
Nový nákrčník, přechodový. Stěžejní je tu měkkunká bavlna, ideální. Pletl se krásně a přibýval svižně, i když to byly jen 3,5 a ve finále 2,5mm, aby se tunel trochu stáhl. Původní popis počítá s tunelem stále stejných rozměrů, ale já nemám odčnívající nákrčníky ráda. Tak jsem v horní části pár ok průběžně ubrala a taky přehodila ty jehlice, žejo, to zabere vždycky. A sedí.

Parťačka jak cyp. Trochu jsem v počátcích byla smutná, že nemáme většího psa, ale temperamentem svůj výškový handicap vynahrazuje bohatě. Neskutečně radostný tvor.

Krásný týden přeju! A svět plný barev jakbysmet.

pondělí 27. února 2017

Zázrak, kámo, zázrak!

 
 Zatímco my jsme jarňáky v Hošťálkách jeli v rytmu klidu, vrcholné rodinné anarchie a volných myšlenek i činnů, u bratra v rodině se zatím děly velké věci. Naše na severu prožívané chvíle pokoje a souznění se jediným jihomoravským telefonátem vygradovaly do výšin absolutních. Štěstí. Láska!

Alžbětka ♥