V pátek jsem napakovala auto, nabalila děti, do kufru narvala kočár/odrážedlo/brusle/další nezbytná hebla, do očí čočky a na nos sluneční brýle a vyrazili jsme na sever. 3D matka v plné polní, miluju ten pocit. Svoboda. Ostrava!!!
Jako správní maloměšťáci a nostalgičtí pamětníci jsme nemohli vynechat Avion. V době, kdy se budoval, jsem tady zrovna studovala. Jezdívali jsme tramvají za děckama do Výškovic a tak jsme stavbu sledovali skoro v přímém přenosu. Otevíraní Ikea a srdcový polštář s rozpřaženýma rukama věčně připraven k případnému objetí, nostalgie jak blázen. Měla ho tenkrát půlka kolejí (my, druhá půlka, seděli U Chýlků na pivu).
Jinak venku, venku, venku, jde to i v Ostravě a dokonce i tam zeleně. Rozbor škodlivin ve vzduchu jsme ignorovali, good-bye party není na takové srandičky stavěná. Příště už totiž v Brně. Někde psali, že všechny cesty vedou do Říma. Tak pozor, je to Brno. Pro mne trochu překvapivé zjištění, ale zdá se, že souhra okolností mne přiměje zapomenout na staré křivdy a do Brna se těšit. Gut.
PS za kopec: Armstrong to zvládl. Lehce. Tiše. Svěže. Pašák. Dokonce jsme mu uspořádali uvítací večírek s ostatními černými vozy, třetí do party. Akurat teda jak mně spravovali tu spojku, odpojili baterku a tím pádem je zablokované autoradio. Už jsem si zjistila, že ho musím vymontovat a opsat si výrobní číslo z boku přístroje. To se mocinky těším, jak budu páčit. Zkoušla jsem to totiž už v Ostravě a odvařila si dva háčky, kurde. Tak teď hledám po domě něco vhodnějšího. A až to najdu a opíšu si to výrobní číslo, musím si na PC stáhnout nějakou forďáckou kalkulačku, do které část čísla zadám a na jehož základě mi kalkulačka vyplivne secret code. Ten pak vyťukám do autoradia a ono zase bude hrát, říkali chlopi v diskusi. Jó, to zas bude vzrůšo:o))) Pokračování příště...
A do Ostravy dyk!
A do Ostravy dyk!
