středa 29. října 2014

28/10 t.r.

Razulák ve Velkých Karlovicích. Nejprve jsme se tam chtěli na chvíli vrtnout. Nakonec jsme odtud pouze na chvíli odešli na oběd. Celodenní akce, pro děti jak vyšitá. Vzdoušek a slunko, atrakcí spousta a samé prima utahávací. Dokonce natolik, že Benji vytuhl v půl šesté cestou domů v autě a prospal to durch do osmé ranní následujícího dne. Nečekané! Osvěžující! Pro matku chronického nespavce obzvlášť! Haleluja! Bratr s rodinou a kamarádi, oběd v Laterně a kafe na zahradě, extra bonus. Popelářské auto a transformer pro kluky, bonus extra plus. Ach!

(Tichý svědek)

pondělí 27. října 2014

Vejdi a neuškoď

 Na chvilku na Světíně. Tam je vždycky TAK dobře. Je to jako vracet se domů. K lidem, kteří dávají Vašemu životu klid a jistotu, že ať se rozhodnete jakkoliv, ať to pro Vaše další týdny a měsíce bude znamenat cokoliv, je to v pořádku. Člověk na to měkkoučké bezpečí dětství/mládí skoro zapomněl. Ty drobné průšvihy se vždycky dost řešily, dlouhé hovory, hodně otázek, možná trochu křiku a slz a určitě trest, ale když šlo do tuhého, když se jednalo o zásadní okamžiky, podpora byla to jediné, čeho se mi od mamky dostalo. Když mi na brigádě šlohli peněženku s tržbou za celý den. Když mi u maturity ta jedna čtvera zvedla průměr na krásných osm. Když jsem tak trochu nečekaně otěhotněla. Když jsem pak musela přerušit studium. Nic, jen klid. Síla. Zvládnem všecko. A zvládli. Tady je to stejné. Neskutečně osvobozující.

parkohrátky
bytohrátky

pátek 24. října 2014

Baktus zas

Starý dobrý Baktus. Dlouho jsem jej nepletla, takže když přišlo zadání, ráda jsem byla. Pak jsem si ale vybavila tu pravidelnost a systém a řád, jistotu, že po pruhu tmavé přijde pruh světlé a trochu jsem se při té představě oklepala. Prostě bych to teď nedala. Trochu chaosu a hravosti a nečekaných zvratů ještě nikoho nezabila. A co nás nezabije, to nás posílí a navíc - kdo sa bojí, sere v síni, jak říká Pepa - takže premierový Baktus s nepravidelným pruhem byl jasný. Mně totiž nezbývá, než s Pepou souhlasit. Pardon.

Merino/4mm/pro Jituš. Na revanš. Děkujem...

čtvrtek 23. října 2014

Dekodace html

Taková slunná neděle to byla. Slunko nad náma, slunkový bandičky kolem a hlavně - slunce v duši. Tušim, že Ján Zákopčaník by z nás měl velkou radost. Tři matky, osm dětí, jeden outěžek a jeden hrdinný to ot. Blogosféro, díky za ně!

Pohled na čokomlsouny ach, na zpraseného synka achach. Folkloreček malučko:-)



Statický klid nám nedodal ani tibetský kout, nějak se ta dětská energie rozpínala nad rámec všech těch mlýnků a Buddhů, pečlivě střižených bonsají a kamínkových pěšinek. Ale zase jsme si to pěkně užili, to jo.

Benji ladil. A šplhal. A válel se. Měl tak nejlepší výhled na plameňáky, v poloze ležícího střelce. Jednoho chlapečka silně inspiroval, ale jeho maminka stihla zakročit. Chudáček...

Stravovací rozmanitost aneb z extremu do extremu. Při neděli všecko jest možné. 
V Lešné rozhodně.

Taky jsem si chtěla vyfotit dvojportrét s tučňákem. Jakože já a tučňáčí tlamička. No, neklaplo to úplně podle plánu - buď jsou oni moc rychlí, nebo já moc pomalá?!! Tak aspoň tak. Robka a dupka (teoreticky by se to mohlo jmenovat i prostě - Dupy).

sobota 18. října 2014

Advent je za kolik?!

Ještě neproběhly ani podzimní svátky (nutnou emerikoidní mumii už máme!) a Ogárek už se nemůže dočkat, až začne lupkat adventní kalendář. Díra na trhu, takový před(před-před)adventní kalendář!

Jedna z mnoha kuchtičkovských děr v mém mamaegu je každopádně tato, ehm, řekněme... propadáková bábovka. Je v ní půl kila tvarohu, chuťově absolutní mana, ale pokaždé se na parapetu začne pomalu hroutit, až z ní zbyte taková rozklepaná troska. Dezygnově tedy. Protože jak už jsem tady kdysi nakousla, a u buchet to platí dvojnásob, to důležité bývá ukryto uvnitř.

Mé oblíbené zátiší, vedou tu tiché dialogy, pod nohama jim vrní lednice a z okna šmírují bé-e-čky (jak říká ovcím Benji). Občas s nima postojím a jen být v jejich přítomnosti je tolik povznášející!

Ponožkoidní hračku spíchlo dneska Benjimu Stehýnko, háčkuju si šál, který už v jednom provedení bydlí v Brnále (neva? když mně se po něm stýskalo:-)) a Benji, který s přehledem dokáže elegantně proměnit každou trapnou výzvu pro úsměv do foťáku. Je to rebel.