pondělí 10. ledna 2011

Za hranice všedních dní



Za poslední 17. listopad jsme se rozhodli poděkovat na Lysé... Jakože výjimečné dny si žádají výjimečné akce. Doma bylo fakt nepříjemně, mrholilo, spadla mlha. J byl navlečen v zimní kombinéze, což mnohé značí. Cesta nic moc, za Rožnovem to začalo v kopcích krapet házet a mlha mi značně omezovala rozhled z Bílého bleska (Jednou jsem dokonce málem narvala do přede mnou jedoucího luxusního vozu, jehož majitel se na poslední chvíli rozhodl, že ten lesík, ve kterém momentálně není na krok vidět, si musí NUTNĚ prohlédnout. Nebo jen mlhy umě využil coby čůrací kulisu, jakože pocit bezpečí a tak, víme.) Každopádně... Na místo určení jsme dorazili, vycházeli jsme z Ostravice. Nahodila jsem J na záda do šátku, muž nahodil na záda prozměnu batoh plný všech těch veledůležitých propriet (ovoce, čaj, pláštěny, náhradní oblečení pro děti, pleny, hračky a náhradní šátek na prcka), B nahodila tempo a vyrazili jsme. No. Mlha, mlha, déšť, bahno, mlha, pak ještě chvíli mrholení, mlha... Ale... minuli jsme chatky pod Lysou. Někde v tomto pásmu jsme se taky zřejmě probrodili mrakem a v některé z dalších vrstevnic se kouzlilo. Ono je to slunce na obloze vážně stále! I když to vypadá, že ne. I když to vypadá, že už do konce světa bude šedo a hnusně a ... chrchelně (krásné slovo!!). Není to tak. Jen je prostě jenom občas potřeba udělat něco pro to, aby bylo slunko zase vidět. Někdy je to makačka, ale ten cíl:o) Šak to určitě víte sami nejlépe.
Tak jo. Vinšuju, ať má to Vaše "hledání sluncí" vždycky smysl a pokud jej nakonec doopravdy spatříte... juch! Užívejte!

Žádné komentáře:

Okomentovat