čtvrtek 3. února 2011

Duhové pelíšky



Dávno, dávno tomu již, co jsem si u čarodějky s rounem pořídila pár česanců heboučkého merina. Schoulené do klubíček sedí na Kohoutím vršku v košíku a pokorně čekají, kdy přijde jejich chvíle. A já to pořád tak trochu oddaluju, protože mne pohled na ten košík naplněný nadýchanou radostí prostě baví. Jo a navíc B říkala, že když v pokoji nikdo není, určitě tam chrní skřítci. To by šlo, ne?

Každopádně. O víkendu bude B u babičky a dědy, muž jede na zimní trek do Strážovských vrchů, takže... teoreticky... dá-li Pánbů a J chvíli pospí, mám velmi silné tušení, že bude vlněné pomazlení. Do takovéhoto rouna já totiž píchám nerada.

2 komentáře:

  1. Tak to jsme na tom podobně-nějakej pátek, teda spíš měsíc, mi rouno odpočívá v krabici a já se na něj čas od času podívám, pomazlím a zas ho schovám, jen aby ho nějakej skřítek nesnědl, že:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Se svým 1. rounem jsem byla lačná hned, byl to takový ten "startovací" balíček, kde je hromada jednobarevných česanců. To se píchalo, žmoulalo, koulelo skoro pořád, bavilo to i B. Ale u tohodle pokladu fakt nemám to srdce:o)

    OdpovědětVymazat