Velký Javorník

 Ještě jeden zapomenutý výlet jsem objevila ve fotkách. To byla takto B na týden u babičky a u dědy na prázdninách, tak jsme jedno příjemné ráno sbalili J, šátek, svačinu a foťák a vyrazili směr Velké Karlovice. A pak už jen nahorů, dolů, nahoru, dolů, sem tam rovina a spousta krásných výhledů na milované Beskydy. Velký Javorník jsme měli v plánu už v době našeho pobytu v Novém Hrozenkově, ale počasí tenkrát nepřálo. Když to beru zpětně, asi dobře, že tak. Zcela sebekriticky přiznávám, že jeden ukńouraný člen výpravy stačil. Ale když on se člověk v létě rozmazlí Lizardama a pak je mu v pohorkách ouzko:o)

 

Cestou po hřebení Javorníků jsme nemohli minout Ztracenec. Místo, které nám dávalo tušit, že cíl je už blízko:o) Kromě památníků je tady i rozhlednička, dřevěný domek s neuvěřitelně strmými schůdky. Vynikající průlezka pro našeho lezce (a štígro na chápající spoluturisty). Krásně se tady prolínaly české a slovenské hovory... Javorníky jsou přístupné z obou republik a bylo to znát. Nádhera.

Na vrcholu. To už je Slovensko.

"...a třetí plán je, přátelé, modrý!", říkal nám na plenéru učitel. Dodneška si na to vždycky vzpomenu:o)

Fajn start do nového týdne!

one life.live it

 Dnes jen jedna fotka, jedna píseň a jedno přání...

one life.live it

Balaton alias Kačák:o)

 Skoro až neuvěřitelné, jak se finále prázdnin vyletnilo. Dva dny u bazénku na zahradě bohatě stačily, nastal čas vyrazit za hranice všedních dnů. Cestou nabrat Světíňáky a šmahem na ten Vsetínský Balaton, jak jsem byla poučena. Bo též Kačák, jak jsem se dozvěděla dneskaj.o) Ať už jakkoliv, je to ráj na zemi. Pro nás hravé každopádně:o)

 

 Jezírka a splávky, přehrádky a korýtka, to byla hurá akce celého dneška. Písek nebo oblázky, to bylo celkem fuk, budovat se musí na materiál nehledě, páč kdysi dávno jeden pán (při pohledu na demolici nějaké budovy v krajském) povídal: "Bourat, to ano, ale něco budovat, to ne!"... Tak my prosím pěkně budovali, milý pane. Byli jsme zapáleni neuvěřitelně, ač trvalá hodnota našeho snažení je vesměs nulová, materiálně vzato. Ale to duševno, ó, my zase vyrostli:o)

 Boty dnes byly na obtíž...

 ...všecky, nezachránila je ani kolca a magič poblíž:o)

 J a tři auta.

Kamínkové objevy. Kdybyste sháněli auto nebo srdce, jsou jich tady mraky. Pár kamínků jsme unesli k nám na Vršek, aby nám všecka ta slunka dneška hezky připomínaly. Zítra pádíme na sever, Ostrava Ostravěnka volá, juch! Srdce buší na poplach...

Krásně se mějte a s úsměvem:o)

Saroyan Saroyan

Ještě před odjezdem do Brna jsem z jehlice shodila posledních 11 ok dlouhatánského šálu s magickým názvem Saroyan. Když řeknu, že jsem si jej na Ravelry všimla primárně kvůli jeho názvu, bude to znít asi hloupě. Pak jsem jej prozkoumala, kombinace hladkého úpletu a okraje zdobeného listy se mi líbila. Vytáhla jsem si zbylá klubka tyrkysové Lady a pletla a pletla, na uváděné rozměry v popisu a počty lístků v jednotlivých částech šály nehledě a tak mám nakonec šálu dlouhou 226 a širokou 35cm, do které se schová celý svět. Ten můj určitě. Budu se chumlat a choulit a polezou mi jenom oči, které si budou bloudit a snít, smát se a hledat a ptát se a tak.

Abych se vrátila k tomu magickému názvu... Znáte Saroyana? Williama Saroyana? Jedna z knih, které jsou u mne stále nadosah, je právě jeho dílem. Dostala se mi do rukou někdy ke konci základky, vybrakovala jsem ji mamce z knihovny a po přečtení ji nenápádně zařadila do té mé. Byla se mnou na intru i na kolejích, jedna z nutných položek na mém osobním inventáři nepostradatelných serepetiček. Tracyho tygr. Na VŠ jsme byli i na vynikajícím jazzovém muzikále - svým spojením mnoha mých oblíbených se zaryl hluboko, hluboko pod kůži...

 Dnes je to pět let, co jsem naposledy mluvila s mamkou. Když jsem tenkrát odcházela v devět večer z nemocnice, bylo mi jasné, že před sebou máme hodně složité období. Ani ve snu mne ale tenkrát nenapadlo, že vše bude nakonec trvat jen pár dnů a tak trochu složité to v jistém směru bude asi už navždy. Člověk může prožít den plný radosti a smíchu, ale v tichu noci to pomyšlení na ztrátu někoho tolik důležitého k dokonalosti Života bolí pořád. Ona se ale stala mým Tygrem, odkazem na fakt, že žít se musí tady a teď a nemá smysl bát se věcí jen pro jejich případnou společenskou ošemetnost. Žít šťastně a statečně. Nic víc. "Uájíí...", jak říká Tygr. Ten Tracyho:o)
Večerem s úsměvem a opatrujte se...

Pleskando grando

 Tak se nám po týdnu vrátila z prázdnin velká ségra! Tolik radosti! Jé, vy jste dali síť na karabiny! A nový lavor na zahradu, jaký velký! Ťápo, jak bylo? A ty polštáře jak srandovně pleskají, mamko, to je fakt vtipné... Tož ja. Srandy hromada. Ráno zase vyrážíme. Studuju na netu trasu, léta jsme jezdili do Židenic, do Komína to bude premiéra. Jako dobré znamení chápu fakt, že na okruh se budu napojovat na Ostravské. Sever tepe i na jihu, to člověk neovládne. Taky doufám, že děti budou (již tradičně) celou, celičkou cestu hodné a můj muž bude (již tradičně) snově zdatným navigátorem:o)))

Dobrou...

Co je to realita? MY...

To není z mé hlavy. Jedná se o nápis na zdi hošťálkovské hasičárny. Kdysi dávno se u ní zabil kluk, na motorce. Dostal ji darem od svého taťky, k 18. narozeninám. Devatenáctin už se nedožil. Tuším, že se jmenoval Michal, ale ruku do ohně za to nedám. Za to, že realitou jsme MY, klidně ano. Tohle je poslední příspěvek z fotek z hošťálkovského víkendu. Fotky ukládám k vypálení, na CD si nakreslím srdce a budu se jimi kochat v bezesných nocích:o) Taková rodina, to je realita...

Dovolí vám vzpomínat, respektovat odlišné názory a vážit si druhých a jejich světů.

Podrží vás, když je nejhůř - a ani o tom nemusí vědět.

Ukáže, jak přijímat výzvy s elánem a věčnou vírou v dobrý konec:o)

Učí vás nebát se objímat a být objímaným.

Nutí k úsměvu... Pořád a naplno:o)

 Poskytuje bezpečnou náruč.

Zasvěcuje v umění vychutnávat si vše, co Život servíruje.

Nabízí cestu, na které i malé věci mívají maximální význam.

  Dává prostor nechat si věci v klidu projít hlavou.

 Věří, že je vždycky fajn brát svět s nadhledem.

Otevírá (nejen) oči a rozšiřuje obzory.

A připomíná, že koloběhy fakt fungují.o)

Fajn večer, dobrou noc...
PS: Píseň je vybraná k úvodnímu nápisu. To ona totiž jednoho dne rozezněla hošťálkovský kostel. A ve mně zní dodnes, když jede mozek šejdrem...

Byliny, skořápky, trnky a tak

 Včera jsem sklidila byliny. Zpracovávala jsem je celý večer a to s nimi nevymýšlím žádné extra kousky, povětšinou vážu do svazků/větší listy otrhávám a nechávám volně sušit. Na spirále jsem si ještě nechala pár větviček rozmarýny (ráda bych letos vyrobila rozmarýnový olej), pažitku (ta je totiž nejlepší začerstva) a tymián s oregánem - stejný případ jako pažit:o). Jinak jsem se pobavila, jak příroda parádně vyselektovala druhy, kterým se tady bude dařit. Žádná z bylin totiž nejela na půl plynu - buď se jim neuvěřitelně vedlo, nebo šly do kompostu chvilku po sadbě. A které přežily, ale asi nejsou zrozené pro Valachy, zlikvidovali slimáci (bazalka, majoránka). Faň. Dokud je to 7:2 pro nás, funguje to k mé plné spokojenosti:o)

 

 Rozchystáno na zahradě, dotaženo doma. Začalo pršet. Doma teď máme takovou trochu sušárnu, futra do kuchyně jsou stylově odekorována a vůbec mi nevadí, že se při jejich průchodu musím pokaždé mírně sklonit. Naopak. Jsou věci, které si trochu té úcty zaslouží:o) /Otázkou ještě je, co na to můj muž - žije o 10cm výš/

 Levandule u schodiště do pokojů. Tak silná bylina, voní celé patro. Už jsem se párkrát odhodlávala vyrobit nějaké pytlíky nebo cokoliv jiného, kam bych tu levanduli použila jako náplň. Ale nemám na to. Mně přijde nejkouzelnější ve své divoké podobě - tak nenápadná, ale stejně ji nemineš... Praští tě do čumáku a dovolí zpomalit. To je mocné kouzlo. Klidná síla... Dule-dule-levandule. Bo též láda-láda-čokoláda:o)

 A vracíme přírodu přírodě. Člověk si na ten režim rychle zvykne a začne v tomto duchu jednat zcela automaticky. Byli jsme nedávno na návštěvě u známých, v bytě. S kamarádkou jsme vařily, veškerý bioodpad putoval do "normálního" koše (na směsný odpad). Některá města už zařadila mezi svoz plastů, kartonů a dalších třiditelných položek i svaz bioodpadu, to je bezva. Teď už si na to jen zvyknout a pojmout to za samozřejmost. Jde to. Já jsem panelákové dítě a taky jsem si zvykla. Ráda a rychle.

 Jo a skořápky vracíme slepicím. My z Kohoutího vršku pro to máme pochopení.

Nicméně třeba takový trnkový koláč s medem a mátový čaj, ten si, s dovolením, ponecháme:o)

Příjemné odpoledne a hezky naplno!

Linhartovy

Když už jsme byli na severu, padla volba na nedělní výlet na linhartovský zámek. 

Z Hošťálkov je to přes kopec, šlapotem je tam člověk za chvíli. Jako malí jsme
s babičkou jezdili do linhartovského kostelíku na nedělní mši. Tenkrát jsme to ale brali kolmo, na Krásné Loučky. Pěšky se chodí úplně jinudy - z čehož plyne, že k cíli mohou vésti cesty rozličné, že ano. A jelikož babička byla moudrá žena, kolmo se jezdilo zásadně po silnici, na které nás nečekalo nejprve stoupání, posléze sešup,
ale jelo se hezky v klídku po relativní rovince. Jak se ti šlape?

 

 Účastníci zájezdu: krásně početná rodina mé sestřenice. Krom aktérů tohoto family portrait ještě bratrova snoubenka, Kuřata und já.

 Neuvěřitelný strom v místní zámecké zahradě. Jeho kůra svými hlubokými štěrbinami poskytuje bezpečné útočiště místním šnekům. Příroda to má promakané, říkám furt.
Když jsem zaklonila hlavu, mhouřila jsem oči v tichém úsměvu. Vzpomněla jsem si
na jiný mohutný strom, na jeho vlnící se větve. Na jistotu, že domov je už blízko. Míjeli jsme jej vždy, když jsme se večer vracívali, z kroužků, od kamarádů, nebo jen tak... "Dobrou noc, Obře, hlídej nás dobře...", šeptali jsme do tmy a věděli, že všechno bude v pořádku. Myslím, že tu vrbu už pokáceli. Nevím, dlouho jsem tam nebyla. Ale na zahradě máme jabloň, celkem vzrostlou. Je čas naučit děti říkadlo o Obrech.

Věž linhartovského kostela a část zámku.

Zámek byl velmi vydatnou záležitostí. V době naší návštěvy jsme měli možnost zhlédnout jedenáct samostatných expozic. Neuvěřitelné. Proplouvali jsme místnostmi a nemohli se dočkat, co na nás vykoukne za dalšími dveřmi. Na úvod něco z historie zámku. Keramika Jana Kutálka (tady jsem si zbořila foťák a zrušila sluneční clonu, auau). Dobový porcelán. Naprosto dokonalé fotografie umělců při mysliveckém svazu. Dětská galerie. Výstava serepetiček z Kinder vajíček. Vánoční baňky. Historie křesťanství v okolí. Šicí stroje a žehličky. Výstava maleb z druhé strany potoka - Polských výtvarníků. Safari expozice.Člověk musel být pořád ve střehu, aby pochytal aspoň zlomek. A taky aby J nevybrakoval regálek s autkama v sekci Kinder-hračiček:o/

   

 

Posilnit a dom! Sedmihradské zelí čeká:o)

Příjemný večer a dobrou noc přeju!