úterý 25. října 2011

Podvečerní dýňování I.

 Včera večer jsme šli na Palouk, meze od sebe dělí mimo jiné i šípkové keře a to je na podzim vždycky krásy hromada. Návrat jsme načasovali přesně tak na hrnek horkého čaje a svíčkovou, meziokenní, dietní... Pak už jsme teda dali prostor i E.Onu, ač jsme na něj momentálně neuvěřitelně nakrklí, ty doplatky jsou nemožné - a to se tak snažíme šetřit:o/ Každoročně si říkáme, jak MUSÍME během roku odkládat peníze na říjnové složenky a každoročně nás doběhnou. Hmm, tož znova, jednou to vyjít musí:o)

 Když už teda byla tma a zima, večer byl ještě relativně mlád a HROZba (zdravím k Moravě!), že Kuřata budou pokračovat směrem k rozjívenosti, byla zcela nerelativní, nýbrž jasná jako facka, sáhla jsem do historického archivu výtvarných technik a tak a vylosovali jsme recycled dýně. Trochu po svojemu, ale šak nehadí:o)

 Z papírového obalu na vajíčka vypreparujete dna, hodně záleží, jaké kartony zrovna máte. Já měla doma tři typy 
a z tohoto jediného šlo vystříhnout cosi ve tvaru dejmetomudýňovitém... Možná jsou na trhu i vhodnější plata, tuto jsem zatím nenatrefila (možná velká balení?)... Původní návod počítá s tím, že jsou dýně kompaktní, vkuse. V této fázi je tak dobré slepit obě části k sobě - dvě dna řezem k sobě (Herkules/tavná pistole). Po zaschnutí lepidla natřeme temperou/akrylkou a necháme barvu zaschnout. My dávali dvě vrstvy akrylovou barvou a kryla dokonale.

 Taky jsme si obrátili postup, protože Zlobivé stehýnko přišlo s inovativní myšlenkou - použít dýni jako obal na kokina. Ona je schopná narvat je vážně všude - celá matka:o) Čili my natřeli, přes noc nechali zaschnout a dnes pokračovali...

 Na protilehlé kousky vnitřních stran jsme nanesli kapku silikonu z pistole a vlepili stužku. Zde konkrétně šikmý proužek, žluté káro, bo bylo po ruce a bo se nám líbilo. Das ist logisch.

 Když se totiž ta kokina jednoho krásného dne budou vybírat, zůstanou poloviny na sobě přesně v té poloze, jakou jsme jim teď pracně deset minut hledali... a štelovali... a dolaďovali...

 Dvě dýně jsme převázali stužkou i koukol a místo šťopky vsunuli motouz s uzlkem.

 Jeden z květináčů na příští výtvarku padl už dnes, ale když on zbyl přesně takový kousek té kárované stužky, jaký se hodí po obvodu:o) Převázáno obyčejným potravinářským motouzkem, plněn včerejšími šípaty...

  Hotovo dvacet. B nakonec neodolala a udělala i jednoho klasického, okatého, šklebatého... Zatím hlídají šípky, 
ale jejich čas příjde!

Pohodový večer navzdory všelikým nepřízním:o)

8 komentářů:

  1. No téda! To vypadá perfektně! Nádherná tematická dekorace, která nekopíruje americkej zvyk, ale přesto dá dětem možnost ho okusit:) Tos byla tak úžasně kreativní vždy nebo to přišlo léty praxe, léty mateřství?:) Protože mně připadá, že to musí být dané. Bezva:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jani taky vás zdravíme!Říjnovou návštěvu už asi nestihneme,ale v listopadu to stoprocentně musí vyjít!!Jinak máte boží dýně,člověk si říká,že už jsem všechno viděla,ale Ty vždy vytasíš něco nového z rukávu.
    Těšíme se,pa

    OdpovědětVymazat
  3. Dýně mě dostaly a co se týče složenek,tam není, co dodat....

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, hezky jste si vyhráli, perfektní recyklace. Od zítra hurá prázdniny...
    Složenku očekávám s velkou netrpělivostí, páč platíme strašně nízé zálohy (ještě po babi, která radši svítila jen baterkou), míň platit asi ani nejde, to bude cifra...ZdravíM.

    OdpovědětVymazat
  5. Také si myslím, že tohle všechno co tento příspěvek a vlastně celý Janin blog obsahuje musí být dané , tohle se prostě naučit nedá ! :-)
    Proto sem moc ráda chodím ! :-)
    Bohužel složenky jsou neúprosné a za trochu té civilizace platíme dosti.

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý nápad a krásne píšeš. :)
    Zaujal ma aj spôsob výberu večernej aktivity: "sáhla jsem do historického archivu výtvarných technik a tak a vylosovali jsme recycled dýně." Čudujem sa, že sme podobný systém nepraktizovali už dávno! (dať do košíka rôzne tipy a nápady a v čase potreby jednoducho vylosovať. U nás to fungovalo naopak, mamina vybrala techniku na vyrábanie a potom hľadala čas, kedy bude synka do nej "nútiť". Ale asi máme inú - hĺbavejšiu povahu. :D)

    OdpovědětVymazat
  7. Vendu, já nic, já jen s dětmi realizovala, co bylo navrženo jinde (viz odkaz)... Navíc tomu vlastně vůbec nerozumím, jsem jen pedagog:o)

    Leňo, nazdááár! Doladíme, náš pantáta je prozatím náčelník Chromá nožka, tak je prostoru přehršel:o) Pozdravuj doma a chlopek ať užije čundr (V tady furt pofňukává, tak se těšil!)!

    Lindo, super. Vím, že to zní blbě, ale fakt mám radost, že v tom složenkovém marastu nejedeme sami:o)) POKOŘÍME JE, jednou určitě...

    Maríí a užíváte, užíváte?! Nesmíme se nechat drtit, když tak na chvíli a pak zas zvesela dál, ejchuchu!

    Ilono, tak to děkuju pěkně, potěšila jste...

    Letitio, nápad parádní, taky se mi líbil - a dětem též. Jestli ono to nucení u nás neodpadá, páč kreativně realizovanější dítě je holka? Kluka to zatím celkem míjí, jako popatlá si s barvami, s plastelínou a tak, ale moc nevydrží. Uvidíme s věkem. B to výtvarničení ale baví fest a já jsem ráda, též fest:o) Jo a k hloubavé povaze, mohe byť, my jsme takoví trochu hrrr..., od hloubavosti je u nás pantáta ♥

    OdpovědětVymazat
  8. jé, to je parádní, dýně i ten komentář. ráda to tu čtu, vždy se pobavím. a už přemýšlím, jaké že to máme v lednici plato? asi takové to blbé, špičaté... no neva, něco vykoumáme.
    jo a "recycled" mám nejradši!

    OdpovědětVymazat