pondělí 21. listopadu 2011

Změny listopadové pozdní

V době listopadového převratu mně bylo osm let. Byla jsem nakrátko oškubaný vrabčák v teplákách s vytahanými koleny, kterému teprve nedávno vyrostly druhé zuby, věčně lítal kolem baráku, hrál na housle, chodil do sboru, atletiky a rytmiky a na nedaleké stavbě plné betonových rour jsme s partou měli naši Zemi Nikoho... Cinkání klíčů jsme vnímali, ale pointa šla mimo nás. Zpětně si dovedu představit tu euforii, která obestírala davy - kolektivní duch dokáže v obdobích radosti a naděje šířit impulsy blaha stejně neúnavně jako v obdobích temna neuvěřitelné marasty. Sounáležitost funguje. Jsem šťastná, že k těmto změnám došlo a hluboce vděčná, že žiju v době "PO". Neskutečně. Dyky tam!

Revoluční události listopadu ´89 u nás ale nakonec zůstaly zastíněny událostí jinou. Když nad tím zpětně přemýšlím, symbolické paralely fungují i tady. Sametovou společnost čekal velký krok. Krok do neznáma. I nás. Paralela. Lidé se museli naučit chodit stezkami dosud neprošlápnutými. My zrovna tak. Paralela. Spoléhat sami na sebe. Paralela. Věřit, že dařit se bude přiměřeně vlastní aktivitě. Paralela. Pochopit, že i když věci vypadají komplikovaně a neřešitelně, je vždy dobré brát je s nadhledem, humorem a odstupem. Paralela. Změna jako součást cesty. Paralela. Změna... cesta. Některé změny bývají dlouho plánované, těšíme se na ně a nemůžeme se dočkat, až se TO stane. Pro některé přinášíme neuvěřitelné oběti a jsou i takové, kvůli kterým jsme ochotni "splácet" doživotně. Některé změny vyžadují i ty poslední zbytky odhodlání vyškrábnuté ze dna duše, odvahy tolik, že ani netušíme, kolik jí v sobě máme, nadšení, elán, nebo prostě břink!nápad. A jsou i změny, které se v Životě prostě stávají a naším jediným úkolem je přijmout je, smířit se a jít dál. Trochu boj, ale kdo by fňukal:o)

PS: Písnička pro taťku. Pro jeho fousy jako od Rumcajse a pravé dřeváky, laskavý hlas a klid někoho, kdo ví, bavlněné košulky, country a Poutníky, pro hrsti plné borůvek a malin - popeláři jedooou!, fotky plné Života, ruce, které musely všechno zkusit, čokoládové oči plné Lásky, pro vlastní cestu, dehtovou mast a šustění kůže, pro otázky, které už nikdy nepadly a odpovědi, které nedostaly prostor zaznít. Ač daleko, pořád ve mně. Štěpán je stejně to nejkrásnější jméno!