pondělí 28. února 2011

Čepur



Hotovo dvacet. Ona známá "třetice všeho dobrého" opět dostála své pověsti - napotřetí jsem trefila velikost i tvar. Vzhledem k faktu, že jsem původní návod musela řádně pozněnit, jsem ráda, že to byla JEN ta třetice:o) Oproti originálu je totiž čepka více "na hlavu" - nahazovala jsem o deset ok méně (80 místo 90ti), je použit zcela jiný typ příze, takže jsem vlastně využila vzorek a rámcově jsem se řídila ujímáním. Kdyby chtěl někdo zkusit origoš, návod je tady. Je pravda, že ten vzorek jde hezky od ruky a teda mně osobně se i líbí:o)

 Teď zpátky k šále, k zaběhnutým motivům, ke vzorku vrytému do paměti a háčku vrostlému do pařátu.
Pěknej večír vespolek!

neděle 27. února 2011

Svět je krásný..

...byl úplně první nápis na minitabulce, kterou B dostala od tety Júři. Děti jsou někdy tak neuvěřitelně pozitivní... Krása. U tety Júři je taky vždycky moc krásně. Je to jedna z mých služebně nejstarších blízkých duší a ač máme hodně věcí jinak, více je těch, které nás pojí. Navzdory okolnostem. Jakýmkoliv.


 
Pátek byl jedním z těch laskavých dnů, ze kterých člověk ještě dlouho čerpá, vzpomíná na ně s jiskrou v oku a v hlavě mu zní jako mantra Ještěještěještě... Júřina princezna se brchá z chorob, tak jsme jeli krapet pozvednout morál. Kromě úsměvu na rtu a klidu v duši jsem odjížděla se zadanou prací na dané téma. Blíží se oslava narozenin Júřiny mamči. A ta čepice, kterou loni donesl Ježíšek Júři, se jí tolik líbila! No není to náhoda?! Háčkování kytek jde stranou... Pletem!


Mimochodem. Jsou dvě věci, které mne dokáží na pletení vážně vytočit.
1) Když není výtvor ani zdaleka hotový, dojde příze a není možnost dokoupit další klubka.
2) Skutečnost, že nejste spokojeni s tvarem a musíte párat. Eh. Nabírání oček. Existuje někdo, kdo rád nabírá spadlá očka zpět na jehlice??! 

Jdu nabírat. Už podruhé. A doufám, pevně doufám v to, že napotřetí tvar trefím, čepka nebude ani příliš vysoká, ani příliš kulatá, prostě tak akorát na hlavu jedné milé paní, která mi vychovala Júřu:o) Kuju!

pátek 25. února 2011

Sbohem a šáteček... a brej den.o)

Tak dva šátky jsem poslala do světa. Ne že bych se rozhodla, že šátkovat už nebudu, páč to si - upřímně doufám - ještě nějaký ten pátek budeme s J užívat. Prostě jen nastal čas, aby těšily jinde. A aby těšilo něco jiného u nás.o)

Těmto šátkům máváme...


Můj první šátek, Storchenwiege Anna. Určitě nejvytíženější, nejhebčí a nejoblíbenější. Čestný absolvent mnoha akcí, mj. výstupu na Praděd (z Karlovy studánky, 7/2010).

Druhým šátkem byl Aniččin brácha, Leo Café. Chutnal výtečně, kůži hladil a očím dovolil odpočívat. Kafi já odolávám vždycky jen těžko. (Pulčinské skály, 9/2010)

Ale. 
Každý máme svůj sen. Ať už se týká čehokoliv. Pamatujete na ten můj šátkový? 
Tam u toho mýdla v barvách lesních bobulí, víte? Měla jsem jej v hlavě zhruba rok, párkrát byl nadosah, ale unikal, unikal... Byla jsem relativně klidná. Jsem v zásadě fatalista, takže jsem věděla, že jednou Bobule ochutnám. Stejně jako jsem věděla, že když neochutnám, vůbec nic zásadního se nestane. Souhrou okolností ale mlsám. A ráda! A je to žrádlo, vážení:o))! 
Třetí Kuře je nevyhnutelné.o)

...abychom tohoto přijali♥


Velký dík Aničce z Opavy.o)

čtvrtek 24. února 2011

Modré intermezzo

Nedávno byl můj muž s naším kamarádem Petrem na zimním treku ve Strážovských vrších. Dovezl hromadu fotek. Např. tuto :o)
 
 
Tak jo, už budu seriózní . Ač nerada.o)

Jsou to fotky pralesa, kde z bílého ticha nenápadně vystupují majestátné stromy... 
Fotky, na kterých rdící se slunce nesměle prohřívá promrzlou večerní krajinu...
Fotky, na kterých Peťa balí naprosto zprasenou karimatku, protože ten sníh, na kterém si ji původně kluci rozbalili, do rána roztál...
Fotky, na kterých zůstal zamrzlý splav, i když okolní voda už zvesela pobublává...
Fotky, které zachycují pěšinky odnikud a nikam...
Fotky, kde jsou vrcholy...hřebeny...i propadliny...
Fotky, na kterých se tyčí kříže nevrátivších se dobrodruhů...
Fotky, kde společnost vrcholové desce dělá liquere moravský nejvěhlasnější...
Fotky, na kterých je člověk ohromně mrňavý i proti zlámaným pahýlům kmenů...
Fotky, kde se zastavil čas a které já miluju. Už jen proto, že se na nich snoubí modrá, staří a ticho...
Fotky, které nutí k zamyšlení, pokoře, tichému úsměvu a hlubokému nádechu...
Fotky z míst, která jednou budu muset nutně vidět live. Bez toho to nepojede:o)  
 

úterý 22. února 2011

Rozdělávky

Práce na tzv. japonském šálu pomaloučku-polehoučku pokračuje. Kvítek ke kvítku... Někdy jich za den vznikne více, někdy méně. A ano, jsou i dny, kdy jsem kvítkově absolutně neproduktivní. Boť nejen srandičkama živ je člověk, že ano.o) Ale háčkovat touto přízí je fakt za odměnu, takže si i ty chvilky užívám a už teď se trochu děsím okamžiku, kdy domotám poslední klubko:o) Na druhou stranu... zavrtám se... bude měkkoučko, teploučko, heboučko. A bez práce! Aspoň na chvíli. To bych mohla vydržet.o)



A pro zasmání... Tohle je J live, jak drží v ruce fotku s B. To tehdy byla o ždibek mladší, než je J teď. Letí to neuvěřitelně...
Každopádně... už teď se těším, až bude tuhle konkrétní fotku (s B♥J) držet nějaké další roční Kuře. To bude hezký...

Fajn večur a brou noc, čeba.o)

PS: V souvislosti s komentem Jany G. upřesňuji - návod je...aha...přesně TADY. Ono je to už teda v tom prvním prolinku, ale splývá to tak trochu s okolními písmenky:o)  Díky za upozornění, Jani, J.

sobota 19. února 2011

Razítka a jehly

Dnešek se nesl v nezvykle poklidném rytmu. Zvláštní. Snad za to mohlo počasí, okolí zmizelo v mléčné pěně a nadohled byl jen protější Háj. Nešlo si nevzpomenout na bývalé sousedy a Marcelinu oblíbenou výchovnou páku  na její dceru -  "Čarodějnicu z Hája"... Ačkoliv tyto strašáky malých dětí upřímně nesnáším, vždycky se tomu musím smát. Ona je klasik.

B se rozhodla nevzdávat svůj boj a hned ráno se jala tasit razítka. Přistoupila k roli starší sestry zodpovědně a uspořádala pro bratra další Razítkové majdování. Upřímně - dopadlo obdobně jako vždy. Vypadá to, že J a razítková barva budou ještě chvíli kamarádi...jak to říct...skin by skin.o)



A dokončily jsme s B Dotee! V rámci dalšího swapu se šila Dětská MiniDotee (šijí si děti navzájem, krásný nápad) a taky Zamilovaná Dotee (matky samy sobě si, tedy též navzájem, logicky, když je to swap). Torza byla hotová ze včerejška, takže dnes už proběhly jenom nějaké ty úpravičky kosmetické a v pondělí jdou paňáci do světa. Snad potěší. B šila pro kluka, kterého baví mj. Pokémoni, proto má na ocásku tu blbinku. My se v tom moc nevyznáme, hodily jsme tam, co poradil pan Google:o)



Ráda bych poslala nějaký juch a jupí odkaz na pěsničku na dobrou noc, ale dneska to prostě nějak nejde. Dyť on Život taky není dycky juch a jupí a tak, víme...
 
Opatrujte se.o)

PS: Nevím proč, ale měla jsem dneska strašné nutkání napsat do nadpisu Kérky a piercingy. Taková trochu paralela:o)

úterý 15. února 2011

Čepec v akci - příspěvek pro zvídavé.o)

Tak dneska byla čepice poprvé na Tour de Vi. Ano, říkala jsem, že je čepička na jaro, ale nešlo odolat. To máte takto... J má k pokrývkám hlavy, kulantně řečeno, mírný odstup. Řečeno narovinu je přímo nesnáší. Nerada bych to zakřikla, ale vypadá to, že prokletí bylo zlomeno! Juch! Už v průběhu háčkování, když jsem přiměřovala velikost, v ní s radostí běhal po domě (a já s klubkem v ruce za ním, eh). Tenkrát jsem to připisovala jeho škodolibému smyslu pro humor a říkala jsem si - netrestej jej za své geny, matko! Ale když byla čepka hotová, nosil ji seriózně celé dopoledne doma, takže je logické, že na venčení jsme ji nemohli odstrčit, když se tak osvědčila.o) Vespod měl J ještě kuklu, takže byl v teple.




  A po návratu se s ní zase nemohl rozloučit. Upřímně - mám velkou radost, je to premiérová oblíbená čepice, to se cení. A omlouvám se, že tady mám tak trochu zahlcíno. Většina fotek totiž vypadala takto (viz níže), takže ty tři dobré MUSELY do světa, das ist logisch:o))


Brou noc!

***

Edit 21.2.2010, pro zasmání: J boří hranice a expanduje do Asie :o)) Každopádně ten portál je hodně zajímavý, rukodělná všehochuť jedna radost...Většinou včetně odkazů na návody. Juch!

Simsalabim!


Vzhledem k faktu, že čepka pro J je hotová, můžu začit pracovat na dalším projektu. Těším se moc a převelice, protože:
       a) příze je luxusně heboučká a i barva hezky hladí oči
       b) po dlouhé době to bude zcela sobecky pouze a jen pro mne
       c) mohlo by to jít hezky od ruky, soudě dle včerejšího testovacího kvítku
       d) v konečném důsledku se bude jednat o neuvěřitelně muchlací záležitost... 

...a to já ráda. Šecko výše jmenované:o)



A páč mi tady s tím začíná J čarovat, raději uložím poklady do košíku a s tím největším pádím ven...

Brej den vinšujeme z Valach!
 

sobota 12. února 2011

Koloběhy

Regulérní jaro. Svěží ažaž, to se musí nechat, ale v okamžiku, kdy dítě může kolobrndit, to už je s jarem vždycky na pováženou... Meze vysychají, strniště lákají k běhu a svahy k odvážným skokům. Ještě to trochu popilujeme a můžeme letět!




Děti jsou uložené, Kohoutí vršek relativně v řádku, je čas na večerní relax... Skvostné okamžiky. Momentálně mám rozháčkovanou jarní čepici pro J. Jsem strašně rozmazlená faktem, že prvorozená byla dcera. Mám teď trochu problém háčkovat na kluka, protože mám zažitý pocit, že háčkovánky jsou spíše pro holky. Člověk tam foukne kvítko a hned je to šmrncovní kousek. Konečně jsem našla vzorek, který je hezký, není to jen obyčejný dlouhý sloupek a vypadá dobře i na klučičí čepici. Plastický vzorek má tu výhodu, že je v porovnání s běžným dlouhým sloupkem kompaktnější a vypadá to, že nebude tak snadno profouknutelná. Uvidíme.

(Modrá a zelená příze - Daniella, hnědá příze - Katka, háček 2,5. Návod je v odkazu výše.)

***
Brou noc a fajn zbytek víkendu! 
A... nezapomeňte lítat! Křídla beztoho máte, tak ať nezakrní.o)

čtvrtek 10. února 2011

Nevím, jestli to znáš taky...

  (Na upřesněnou -  mně se u nás moc líbí a nedostanete mne odsud ani párem volů, ale při pohledu na mraky mně ta píseň tak nějak automaticky naskakuje. Jedna z mnoha výborných od Mňágy. V občasných záchvatech melancholie žhavím staré desky a z plných plic pěju společně s Petrem  Fialou, abych se posléze pokorně a s klidem v duši vrátila do reality všedních dní. Juch!) 

Každopádně dneska se na obloze kouzlilo. Svítání jsem jaksi v rytmu ranního extrafofrkvapíku po kuchyni etc. nestihla zachytit, ale kochala jsem se v rámci možností intenzivně. Asi mně pak něco spadlo do oka nebo tak, ale ten zázrak se krapet rozmázl... Nevím. Nicméně odpoledne, když B byla ve skautu, obloha čarokrásně mračila dál. Senk jů...

J řádil jak černá ruka, testli jsme letos prvně naše provinční hřišťátko (škoda, že je v tak zoufalém stavu). No a vzhledem k tomu, že ještě před týdnem byl všude sníh, byla půda hezky nasátá... a vláčná... a hutná... a mazlavá... a ... prostě jsme zase odcházeli jako totální prasoři. Jak se tomu říká? Tradice? U nás už asi i pomalu jo. Kotvy jsme zvedli tak akurat, abychom ještě stihli projet naši oblíbenou trasu. Do ruky rohlík (jinak kočár ne-e), zablácené boty pověsit a s výhledem na rozdělanou práci vyrazit vstříc zářným zítřkům...


Všimli jste si, jak dokonale ladím v zeleno-tyrkysovo-hnědé kombinaci??? Kabela tuto ♥

 ***
Pěknej večur!

pondělí 7. února 2011

Mýdla v županu


  Tak část rouna je za víkend nakonec zpracována. Překecala jsem sama sebe a hlavně tedy své ekzematické prstíky a pustila se do mokrého plstění. Mýdlové vody bývá při mokrém plstění vždycky požehnaně, ale ono když teda plstíte přímo mýdlo, je to obzvláště vydatné. Každopádně máme zaplstíno. Své úplně první mýdlo jsem dělala o Vánocích bratrově snow-bence roubence a upřímně řečeno jsem jí je tak trochu záviděla. A teď už nemusím, nemusím, he-heč... Domů jsem uplstila v přírodních tónech, aby do koupelny hezky zapadlo. No a aby se necítilo jako sám samotinký nováček opuštěný (znáte ten pocit), uháčkovala jsem k němu košík (spodní část je staré-rozstříhané-čokoládověhnědé-velmioblíbené triko dlouhými sloupky, vrchní část jsou krátké sloupky z provázku, ukončeno račím sloupkem. Kvítko je z nějakého cancouru bezejmenné bavlněné příze) a žínku (pleteno z obou stran hladce, dvojitě, Camilla). A pro stryka Příhodu ještě mýdlo trochu pestřejší, připomíná mi můj vysněný šátek Forrest Berries, žínka taktéž z Camilly.

A dneska... to byl den, co? Krása. Už ať je jaro, oficiálně a nafurt:o) Vyrazila jsem s dětma za sportem a ač jsme se vrátili totálně zprasení, zítra chci zas... 


neděle 6. února 2011

Najdi rozdíl...


Schválně, vím, že je to těžké, ale čistě teoreticky... poznali byste, které z mých dětí nesnáší zimu?!

PS: Každopádně u nás už to regulérně vypadá, že se snad vážně jaří. Všimla jsem si toho hned ráno, když jsem scházela svah na naší zahradě. Ptáci rozverně cvrlikali, sluníčko nesměle vystrkovalo své paprsky, vzduch byl relativně teplý a sousedé žoviální až běda. Fajn. Taky mně na blátě ujela noha a s J v náručí jsem se pomazlila se skalkou. Taky moc fajn. Ale hlína už jako voní hezky, cibuloviny za chvíli polezou.o)

čtvrtek 3. února 2011

Duhové pelíšky



Dávno, dávno tomu již, co jsem si u čarodějky s rounem pořídila pár česanců heboučkého merina. Schoulené do klubíček sedí na Kohoutím vršku v košíku a pokorně čekají, kdy přijde jejich chvíle. A já to pořád tak trochu oddaluju, protože mne pohled na ten košík naplněný nadýchanou radostí prostě baví. Jo a navíc B říkala, že když v pokoji nikdo není, určitě tam chrní skřítci. To by šlo, ne?

Každopádně. O víkendu bude B u babičky a dědy, muž jede na zimní trek do Strážovských vrchů, takže... teoreticky... dá-li Pánbů a J chvíli pospí, mám velmi silné tušení, že bude vlněné pomazlení. Do takovéhoto rouna já totiž píchám nerada.

středa 2. února 2011

Měsíc ze života Jeho Veličenstva

 Že je Arabela parádní pohádka, že jo?! Já ji žrala už jako malá a tak když B nedávno dostala celou edici v plechové krabici, kvitovala jsem to s velikým nadšením. Asi ještě větším, než B. Pan Brodský coby Král Hyacint II.! Jsou situace, kdy se cítím stejně jako on, když se rozhodl opustit důvěrně známé prostředí své Pohádkové říše a vydal se v ústrety lidského světa:o) Občas trochu divočina.
Ještě že existují Vigové!


 PS: Též pár slov k té flóře, že, když už ji tady mám...  Já už totiž chtěla začít fňukat, že za chvíli nebude k čemu ňufat, když vtom jsem v listoví objevila další dva mrňouse! Sladké mámení bude pokračovat...
Gut.