čtvrtek 28. dubna 2011

28 v tyrkysu

 
 Jedna madam bude mít brzy narozeniny. 28, pískle. Potkaly jsme se na intru, já ve čtvrťáku, ona prvák. Po mé maturitě jsme se pár let neviděly a ani už vlastně nevím, jak se naše cesty zase spojily. Ale spojily se a já jsem tomu ráda. Dokonce tak moc, že jí k narozeninám s radostí dávám věci, do kterých jsem se bezhlavě zamilovala...


Technické parametry, ať nezapomenu...
Použivá příze: Lada Luxus, Tyrkys 53400 (už se nevyrábí, bohužel)
Spotřeba: 2,5 klubka
Háček: 5,0mm
Rozměry: základna 150cm bez střapců (174cm se střapci), ramena 105cm
Vzorek: poloviční granny square, v detailním postupu tuto, že ano, Evule und Radule...
Časová náročnost: týden - pro lenochy, kteří v tom nejedou každý den...

*** 

Poznámka pod čarou: jak jsem se včera podivovala nad faktem, že ve škole neproběhlo žádné tytyty směrem k B temperamentu. Rozražené čelo muselo samo počkat, až bude po rodičákách:o) Akorát nechápu, jak si to o ten háček pod deskou školní lavice rozsekla, to musel být fakt hodně slušný akrobatický výkon...

středa 27. dubna 2011

Šelmy

Byli jsme se dneska byli projít do našeho zámeckého parku. Má spoustu malebných zákoutí, která lákají k odvážným letům a svobodným krokům. Na SŠ jsem trávila hodně času v Podzámce kroměřížské, která se pro mne stala srdeční záležitostí a zatím nedostižnou láskou mezi parky. Teď mluvím o jejích zasutých částech, divokých platanech, polorozpadlých altánech a taky o nábřeží Moravy časně ráno. Krásně udržované a pěstěné záhonky nejsou pro mne, ač chápu, kolik disciplíny stojí. Možná právě proto. Já sama jsem totiž neuvěřitelně nedisciplinovaný tvor:o/

Šelmou numero uno byla zámecká číča s velmi nesmělým kukučem. Pozorovala ale bedlivě a pózovala ještě pozorněji, z čehož by šlo teoreticky soudit, že se jedná o kočku:o) Druhou šelmou byl zaručeně kocůr, cenil zuby a zatínal drápky a jeho pohled nebyl nesmělý ani co by se za nehet vešlo... Ale je neškodný. Podrbání za ouškem ocení dycky a mlíko taky rád. Mňau!

  Jo a nejhlubší životní prozření - už vím, odkud se berou pampelindy. Díkes, psíku! 
A já furt čekala, že největší dnešní peckou bude nějaká žhavá informace na třídních schůzkách, jako třeba že B se pomamila a vyrušuje, nebo že třeba něco rozbila nebo odmlouvá a ono nic. Tak to asi jenom doma:o) Naštěstí to má paní učitelka stejně.

Dobrou noc a veselé sny!

pondělí 25. dubna 2011

Veselé a pěkně vykutálené

A byly. I veselé, i pěkně vykutálené, taky trochu rozjímavé, v důsledku čehož  i dojímavé, možná i kapku sentimentální... Dyž ono to jede někdy samo:o)

 Vyrobily jsme s B květináčkové dekorace inspirované těmi Katčinými... Znovu jsem si uvědomila, že 200st. je celkem rachot, zvlášť když s vidinou kvapné úlevy lepidlo z prstu rychle šudlím a podaří se to i s kouskem kůže. Moc šikovný primátek tato Janička, jen co je pravda...

 

Květináčky jsme nakonec donesli těm, kteří už jsou na druhém břehu a tiše porozprávěli, jak to tady plyne. Že nám chybí pořád a strašně moc, ale taky o tom, že nám život na prdel nedá a budeme jím dál kráčet s hlavou v oblacích a úsměvem na rtu. Navzdory všemu a všem. Už jen kvůli nim...

Též jsme dali průchod kreativnímu obžerství a krapet kuchtili, jak už takto ve Střední Evropě bývá při rozličných svátcích zvykem...


 ...a pekli a zdobili... Puntik forever!

No a nejvíc ze všeho jsme se hodně smáli a užívali jeden druhého. Alébrž o tom to je a na ničem jiném ve skutečnosti zas až tolik nezáleží:o)

Pěkně si užijte nový týden!

čtvrtek 21. dubna 2011

Cukr-káva-limonáda...

 ...čaj - rum - BUM! Výborná hra! Předávána z generace na generaci a pořád baví, to je zaručená známka kvality. Úplně si vybavuju, jak jsme před dvaceti, pětadvaceti lety řádili na jednom kopřivnickém sídlišti a dávali jsme do těchto her absolutně vše, jakoby šlo vážně o život:o) Stejně jako tyto děti teď. Krása, když hry pohltí...

Třeba jako tady tydle dva mafiány. C-K-L je na ně ještě krapet neuchopitelná, tak se bavili po svém. A jedééém!!! /Pozn. redakce: upřímně se u té fotky bavím. Abyste rozuměli - já řídím, můj choť nikoliv. Tož jak když jedem na výlet my:o) Myslím, že i ty výrazy jsou celkem věrohodné. Těžce to vychytali, chachá!

No a bo su robka prakticka, byla by věčná škoda promarnit čas, když si děti tak hezky hrají. Takže požírajíc perník, chlemtajíc kafe a plkajíc se spřízněnými dušemi z blízkého okolí kompletuji králíčky, kteří nás letos přihopkali potěšit z krabičky ztracených fusek. Já věděla, že jejich archivace má smysl:o)
 ...ještě očka...

 Welcome! Willkommen! Dobrodošli!

Ušáci domácí. Zbytek se bude mít taky dobře... Ahooj, na druhý kopec!
Návod pro archiváře ponožek tuto.

Krásné Velikonoce všem a užívejte! A chlopi, buďte něžní! Stop potokům a jalovcům.o)

středa 20. dubna 2011

Oh, happy day


 Ranní sluníčko na Kohoutím vršku zase trošku čarovalo. Jó, je to síla:o) 
Příroda je mocná čarodějka.

 B dneska odpoledne čeká akce se Skautem, tak jsem ještě na poslední chvíli hodila kroj do šikézní formy, ať nám ta holka ušatá hezky reprezentuje. To máte tak, když se z ledničky zcela záhadně ztratí lístek s organizačními pokyny a vy si toho všimnete až ono ráno před akcí. Takže juch a rychle začít kolem shánět dostupné info. Taková naše klasika, trochu. Dost.o) Každopádně až potkáte nějaké robě s kuřatama, berte je (ta kuřata, tedy). Robátka budou potěšena.

Zatímco jsem ohřívala oběd, J našel pelíšek plný broučků, který kdysi vystříhávala ze Sluníčka B. Vyhrál si neuvěřitelně. Ukládal do pelíšků, rozmlouval s nimi, zpívali si, dostali po puse, ať se jim hezky spinká a tak. S dojetím jsem jej z povzdálí sledovala a říkala si, jak podezřele poklidný výjev z jeho života to je. Realita nás doběhla v okamžiku, kdy dvěma papírovým kamarádům tak trochu utrhl hlavičky. 
Ogárek is back.
 
 Mlask! Pusa...

Jo a lahůdka největší, B chce naučit náramky přátelství, tak se bude šmodrchat + procvičovat jemňulinká motorika (B) + nervstvo (především paňmáma). Tož fajné, ni?!

pondělí 18. dubna 2011

Resty koukol

Hodně věcí se dělo poslední dobou. Krása. Mám ráda, když život tepe, dny odsejpají a večer člověk ulehá vyšťaven
s úsměvem na rtu při vzpomínce, co den přinesl. Mateřská dovolená toto dovoluje dvojnásob, každý den je intenzivní non plus ultra. Juch!
  Dávno tomu již, co se B zhlédla v této brožce. Realizace vázla. Vždycky bylo na řadě něco jiného. Čas plynul. B nepatří k dětem, které by po něčem toužily nějak dlouhodobě, většina přání brzy odpluje. Některá ale zůstanou a jejich splnění přičaruje úsměv i po mnoha týdnech. Jsem ráda, že tato brož patří do druhé skupinky. Juch podruhé!

 
 Dotees putují zítra do světa. Se skandálním týdenním zpožděním, ale když ono ne vždy to klapne. Jsem skalním odpůrcem termínů. Ze zásady. A všichni to o mně vědí:o) Tématem tohoto swapu byla Karnevalová Dotee. B tvořila kouzelníka, já hastrmana. Takového trochu obtloustlého, trochu smutného chlapíka se srdcem na pravém místě. Předsudky jsou totiž otřesná záležitost.o) Takže Dotees škrtám, juch potřetí! (Mmch - podobnost s Danny DeVitem je čistě náhodná).


J výbavička - plastové lopatky a nezbytné autko v pozadí.o)

A zahrada žije! Juch počtvrté!

středa 13. dubna 2011

Klášťovský valounek



  Přišel s námi z Klášťova. Mám vážné podezření, že jej tam někdo vytratil, protože svou oblostí mezi těmi zlomovými kameny bil hodně do očí. Jeden mezi tisíci. Valounek z vod, 753m n.m. Mám kameny moc ráda, obyčejné úplně nejvíc. Všude.
*
Jsou v nich lidé, se kterými jsem trávila své dny, radosti, bolest, život. 
Jsou v nich dny, radosti, bolest a život, který jsem trávila se svými lidmi.
Někteří mí lidé už odešli, ale mám je tady, v šutrech. Ale hlavně v sobě.
Opatrujte se a užívejte!

úterý 12. dubna 2011

Klášťov

 
Cílem našeho nadělního výletu se stal Klášťov. Nemůže být každý ve Vizovicích:o) Počasí přálo, i když na hřebeni, pravda, vyfukovalo vydatně. Na druhou stranu díky tomu byla fantastická viditelnost. Ne vždy jdou odsud vidět Beskydy. Ale když jdou, plesám a šťastním, protože vidím, že ty kořeny nejsou zas až tak daleko.o)

Úplně vzadu jde krásně vidět - od levého stromu - hřeben Radhoště, Kněhyně, Smrk, Lysá. Blaho. Ahóóój tam, domů...

B zapsala do vrcholovky a mohlo se sestupovat. Jo a to divné sluníčko na druhém listě fakt není její práce.o)

neděle 10. dubna 2011

Dyk!

Mám strašně ráda Ostravu a severní Moravu obecně. Kořeny jsou kořeny. Roky strávené v tomto koutu Země se dostaly hluboko pod kůži a i když má kocábka nabrala do plachet v rámci Moravy jihozápadní směr, srdce stále tepe v úderném rytmu severu.


Taky mi na severu zůstalo pár přátel a vím, že i když se nevídáme denně, ba ani týdně/měsíčně/s některými ročně, jsou tady. Dyk! Jo a k tomu "dyk"... to máte takto, jak mne zasvětil jeden z těch ostravských kamarádů. Existují i vyjmenovaná slova po "D". Vy to nevěděli?! Vážně ne?!! Neuvěřitelné... Takže takto, chachaři: Dyk, dylina, dy parpl, dygytalky, dyskoteka.
A povinně doučit.o)

Á propos, Ráďo, fakt dyk. Asi si budu muset pustit dy parpl nebo skaknut na ňaku dyskoteku, bo mam radost jak dylina (ve smyslu blázen:-o), nehledě na ten letopočet na mojich dygytalkach, co nemam:o)


A pokud bych měla cenit já, tak tam, kam ráda chodím a kam, myslím, tato milá srandička ještě nedorazila - this way...
Bohdaně, protože dokáže dofouknout píchlou duši. Moc děkuju!
MamINě, protože miluju, když lidi srší energií a je z nich cítit Život.
Svatavě, protože její fotografie člověka nutí přemýšlet a její práce tepe.
Anně, protože inspiruje. A rozhodně ne v banalitách.o)
Michleně, protože její popisy jsou hodny stránek kreativních časopisů.
 Evě, protože dokáže to, co já nikdy nedám. Patchwork luxus.
Babi Maňasové, protože její články mají nadhled a humor.
Kinga blogger, bo její blog prostě žeru. Howgh.

A jinak všem blogům napravo, ráda klikám.o) Díky a nový týden s úsměvem!

pátek 8. dubna 2011

Doma

 Mám ráda páteční odpoledne. Jediný den v týdnu, kdy nemáme žádné povinnosti. Snažím se to takto dodržovat, i vzhledem k faktu, že víkendy míváme většinou "společenské". Takže v pátek žádné akce mimo domov, maximálně řádíme se spřátelenými rodinami na Kohoutím vršku. Dneska bylo u nás příjemně pod mrakem, dopoledne jsem se s J prošla ke křížku s vidinou, jak po obědě spokojeně pochrupká a já si třeba dám v klidu kafe a poklábosím s B, jak bylo. Ha! Totální bojkot. Tak jsme aspoň upekli muffiny
O víkendu jak když najdem...
 Odpoledne pokračovalo na pohodové vlně. Občasné záchvaty vzteku toho malého nevyspaného tvora nepočítám, tak moc jsem chápala, jak se cítí. Trochu nedobrovolně jsem totiž i já skalním fandou Spánkového Deficitu. Tož fajna grupa... hopa!


 
 Charakteristická věc pro J - autíčko v ruce. Je mu celkem jedno, jaký model svírá, ale nepustí. Druhou rukou manipuluje zcela obratně a suverénně, ruce lze dokonce i střídat, nicméně jedna ruka je bloklá dycky. Pokud chcete autko v nestřežené chvíli nenápadně ukořistit, svižně cukne a jede si dál to svoje.o)


Kvítka od B v košíku s rozpracovanou zakázkou. Já tak strašně nerada dělám dvě věci stejně, eh. Doufám, že se vybičuju a s pondělkem si zase začnu potichu plnit své touhy... Srdce ví, hlava už koumá, ruce prahnou. Funguje to.

 A na závěr, v souvislosti s minulým příspěvkem a následné debatě o tom, kolik lidí fandí "kazovému zboží" a nedokonalé věci jim přijdou ve své zranitelnosti tak strašně silné... Tato hortenzie přezimovala na hřbitově. Venku. Květináč po mamině puknul, květina působí naprosto zdevastovaně. Ale šanci jí dát můžu, že jo?! Věřím.