neděle 30. října 2011

Hnusáčím okem (outdoor&indoor)


 Zatímco hnusáci lepáci koumali okolí z tepla domova, my sběrači lovili po okolí podzimní skvosty, abychom už teda taky uklohnili nějaký ten podzimní věnec, když už se ten čas měnil a ták:o)



 Světínský park, javory, nosy, kachny a cukrárna za rohem. Júřina princezna a srandy hromada. Blaho.


  
Slaměný korpus, kaštany, šípky, nosy, růže z listí...

pátek 28. října 2011

Řekl milovník podzimu...

 Háj maká. Myslím, že kdyby měl člověk čas a trpělivost stát celý den a pozorovat jej, barvil by se mu před očima. Zemité tóny osvěžené kapkou rzi a hořčice razantně vytlačují unavenou zelenou a nutno říct, že je to jen ku prospěchu věci (řekl milovník podzimu). No jéje...

Když ráno zazvonil telefon, bylo jasné, že odpoledne bude plodné. OstraVAci na vyCHOdu, se picnu! Původní plán rozvolněného svátku vzal za své dřív, než se vůbec nějaký klid dostavil. Díkybohu za to, poslední dobou pozoruju, že "nenaplněné" dny mne ubíjejí mnohem víc, než když padám v noci polomrtvá do pelechu. Třeba jenom dávat na zahradě kompostové přikrývky všem potřebným a sem tam shrábnout listí, to je blaho (řekl milovník podzimu)...

 

  Vyrazili jsme do Krajského na Stezku zdraví. Cestou spousta nádherně zářících javorů. Občas se stalo, že je polechtal nějaký ten paprsek a to se fakt děly divy (řekl milovník podzimu). Do cesty se nám ale postavilo jedno zřejmě nově vznikající hřišťátko pod Kolibou. Holky se zalíbením běžely ke skluzce, J se zvoláním: "Bagl!" k rozježděnému bahnu. No jezdil tam, se musí nechat. Na stezku už jsme každopádně nedorazili, se taky musí nechat:o)

Kdo jste z Krajského - jděte do parku, jsou tam parádní závěje spadaného listí a nááádherně to šustí, když jimi běháte (řekl milovník podzimu).


 Doma si zatím v klidu a tichu schla (konečně dokončená) deka...

...a bílé myši se snažily dostat do železných zásob. Máme příměří, tak respektuju:o)

Opatrujte se a užívejte, je co (řekl milovník podzimu)!

úterý 25. října 2011

Podvečerní dýňování I.

 Včera večer jsme šli na Palouk, meze od sebe dělí mimo jiné i šípkové keře a to je na podzim vždycky krásy hromada. Návrat jsme načasovali přesně tak na hrnek horkého čaje a svíčkovou, meziokenní, dietní... Pak už jsme teda dali prostor i E.Onu, ač jsme na něj momentálně neuvěřitelně nakrklí, ty doplatky jsou nemožné - a to se tak snažíme šetřit:o/ Každoročně si říkáme, jak MUSÍME během roku odkládat peníze na říjnové složenky a každoročně nás doběhnou. Hmm, tož znova, jednou to vyjít musí:o)

 Když už teda byla tma a zima, večer byl ještě relativně mlád a HROZba (zdravím k Moravě!), že Kuřata budou pokračovat směrem k rozjívenosti, byla zcela nerelativní, nýbrž jasná jako facka, sáhla jsem do historického archivu výtvarných technik a tak a vylosovali jsme recycled dýně. Trochu po svojemu, ale šak nehadí:o)

 Z papírového obalu na vajíčka vypreparujete dna, hodně záleží, jaké kartony zrovna máte. Já měla doma tři typy 
a z tohoto jediného šlo vystříhnout cosi ve tvaru dejmetomudýňovitém... Možná jsou na trhu i vhodnější plata, tuto jsem zatím nenatrefila (možná velká balení?)... Původní návod počítá s tím, že jsou dýně kompaktní, vkuse. V této fázi je tak dobré slepit obě části k sobě - dvě dna řezem k sobě (Herkules/tavná pistole). Po zaschnutí lepidla natřeme temperou/akrylkou a necháme barvu zaschnout. My dávali dvě vrstvy akrylovou barvou a kryla dokonale.

 Taky jsme si obrátili postup, protože Zlobivé stehýnko přišlo s inovativní myšlenkou - použít dýni jako obal na kokina. Ona je schopná narvat je vážně všude - celá matka:o) Čili my natřeli, přes noc nechali zaschnout a dnes pokračovali...

 Na protilehlé kousky vnitřních stran jsme nanesli kapku silikonu z pistole a vlepili stužku. Zde konkrétně šikmý proužek, žluté káro, bo bylo po ruce a bo se nám líbilo. Das ist logisch.

 Když se totiž ta kokina jednoho krásného dne budou vybírat, zůstanou poloviny na sobě přesně v té poloze, jakou jsme jim teď pracně deset minut hledali... a štelovali... a dolaďovali...

 Dvě dýně jsme převázali stužkou i koukol a místo šťopky vsunuli motouz s uzlkem.

 Jeden z květináčů na příští výtvarku padl už dnes, ale když on zbyl přesně takový kousek té kárované stužky, jaký se hodí po obvodu:o) Převázáno obyčejným potravinářským motouzkem, plněn včerejšími šípaty...

  Hotovo dvacet. B nakonec neodolala a udělala i jednoho klasického, okatého, šklebatého... Zatím hlídají šípky, 
ale jejich čas příjde!

Pohodový večer navzdory všelikým nepřízním:o)

pondělí 24. října 2011

Těmi dveřmi do pohádky...

Jsme šli Okruhem jednou zas - jako bychom už jinudy nechodili:o) - a našli je, juchůůů...!
Ona ta vrátka do pohádky existují, furt říkám.o)

 


Dost lidí se shoduje, že podzim je celkem emotivní roční doba. Že k němu kus nostalgie, vzpomínání, rozjímání, pohledy upřené do dálky a takový ten přitroublý sladkobolný úsměv na rtu prostě patří. Člověk může být optimista non plus ultra, ale jsou věci, které v mozku zašrotujou i největším chechtálkům. Nedávno jsme se známými narazili na otázku, nakolik člověka formuje jeho minulost, nakolik je možné žít výhradně přítomností a nakolik je dobré řešit budoucnost. Já to mám ráda, proplouvat dobami, vracet se a snít a plánovat, ale nejraději ze všeho kotvím tady a teď, s lidmi, se kterými mne to baví a kteří mne dělají... mnou:o) Mám ráda lidské příběhy, s jejich historií a nastíněným pokračováním. A taky mám ráda, jak si jeden jediný příběh každý člověk může přebrat úplně jinak, na základě toho svého, odžitého. Příběhy příběhů...

"To, co víme o druhých lidech, je vždycky jen částečné a navíc to bývají informace protichůdné. Dokonce i to, co víme o osobě, kterou každé ráno vídáme v zrcadle, se dennodenně mění v důsledku pamatování a zapomínání - naprosto nepředvídatelně se to pořád koriguje a přepisuje. Život je vlastně spíše fikce než fakta; hlavně smyšlenky, básnická licence a dobrodružství v kraji divů. Je to tak, že dokonce i Houseňák pouze zná otázky." Robert Fulghum, Třetí přání

Příjemný večer und gute nááácht...

čtvrtek 20. října 2011

Chuť dětství a naděje

 Za poslední týden Háj celkem solidně zapracoval na své podzimní vizáži, začíná to být to pravé magické místo, které dovolí zklidnit a vychutnat náhlé ochlazování i z tepla domova:o) Výhled, který jsme si zamilovali a který nás dosud neomrzel. Už jsem někde nakousla, jak jsem neskonale vděčná za střídání ročních dob. V souvislosti s místy, na kterých si je na Vyhnálkově užívám obzvlášť intenzivně, jsem zmínila Vinohrádek a Okruh. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout Háj. Jak často člověk míjí, co má přímo pod nosem...
Chuť dětství...  Jako malí jsme tento koláč mívali docela často. Jednak jsme byli zásobeni jablíčky, jednak mamka nerada trávila v kuchyni víc času, než bylo nezbytně nutné:o) A tato buchta, ta je co do přípravy vskutku minimalistická! Když jsem teď zpívala J popáté cyklus našich devíti ukolébavek (uf), myšlenky mi štrádovaly někde v dobách, kdy tento koláč voněl ještě v kopřivnickém bytě. Ten stav přesně před usnutím, kdy vám už hlava lítá v oblacích, ale tělo se ještě drží jednou tlapkou v realitě. Naskočily mi další vůně a obrazy... Nivea, káva, mokasíny, pevné nehty bez laku, síla
i rozvaha. Pět věcí. Máte je taky? Centrála hlásí? Asociace fungují? Gut.

Reálie:o)
1hrnek dětské krupičky, 1hrnek hrubé mouky, 1hrnek cukru krupice, 1 prášek do pečiva - promíchat. 6 větších jablek - nastrouhat nahrubo. Skořice. Kostka másla. Mohou být rozinky, oříšky, co máte rádi. A vrstvíte - sypká směs, jabka (oříšky, rozinky, skořice), směs, jabka (oříšky, rozinky, skořice), končíte směsí. Nahoru poklademe na plátky nakrájené máslo a pečeme dozlatova.

...a naděje - super, jak z mouky, jablek a másla vznikne taková luxusní záležitost:o)))
Nechat vychladnout, nejlépe i vychladit, a úplně nejlépe přidat kopec kysané smetany.

  Foodstyling BK:o)

Dobrou! Nejen nám, co věčně míříme na sever:o) Tepe to, tepe, neporučíš...

úterý 18. října 2011

Janův hrad


  Cestou necestou, polem nepolem, s kamarády z nejbližších jsme se po nedělním obědě vydali na polozapomenutý panský dvůr. 17. století, 2151 zlatých a 32 krejcarů. Vyhořelý, rozpadlý... Obvodové zdivo a v něm pár rámů oken, traviny rašící z vydrolených spár a stromy v místech, kde se dříve hojně hodovalo a oddávalo beztoho bujarým pitkám. Prostor, který navzdory všemu žije mnohem víc, než cokoliv jiného. Jsem příliš velký barbar na zachovalé nablýskané památky s vitrínkami přeplněnými dobovými skvosty, s postelemi s nebesy a goblénovými koberci všude kolem. Chápu to ohromné dědictví, ale zatím jsem nenašla cestu, jak k němu. Trochu mne tam svazují ta lanová zábradlí a sterilní přednesy:o)




 


  Krásně bylo. Veliká zima, ale slunce má ještě sílu, bojuje... followuju:o)))

pondělí 17. října 2011

Sladké díky

 Velký dík pro Katku, Helenu, Ilonu a hlavně Kingu, jejíž srdce mne přimělo konečně poslat dál celou tuto srdíčkovou štafetu. Jen na okraj podotknu - moc Vám čtyřem děkuju, že padla Vaše myšlenka na mne a můj blog. On je někdy ten pocit, že člověk dělá něco, co dává smysl, strašně důležitý:o)

Recept na švestkovou mňamku je jiný, než jaký dělává teta Marie, ale asi tak nejblíž, co jsem dosud objevila.
V listopadu, až se vydáme na sever, si vyprosím tetin origoš a to se teprv budou dít divy!

A dále šlu (pojmu to jako propagandu služebně mladších blogů, ju?):
Maríí, Katka-Vevka, Calenndula, Dáša, Vendu, OK Olča, Nicenka, Monika. Služebně starším blogem je ten z Města Lesů, ale ten je zase daleko, daleko, daleko, tak Vám jej trošku přibližuju, páč je tam hrozně milo.Věřím, že mnoho 
z těchto výše jmenovaných blogů už je v hlubokém povědomí široké čtenářské obce, ale inspirativních/tvořivých/sdělujících a sdílejících blogů není nikdy dost...

Novým týdnem s očima dokořán a úsměvem na rtu (v případě varianty notaktotedatěžko k tomu doporučuju na chvíli pevně sevřít víčka, zhluboka to prodýchat a věřit.).