pondělí 28. listopadu 2011

Pavlovův reflex v praxi

 Některé události jsou zkrátka skvostnou souhrou okolností... Zrovna když máme v bedýnce posledních pár domácích jablek, která potřebují fofrem zpracovat, objeví se na jednom sympatickém blogu recept na apple crisp
Zjevení. Pro mne určitě (recept i Andurejčin blog). Prostě... hami mnami, fakt. 






Poslední dobou doma děláváme hlavně koláče bez klasického těsta. Jablečný sypaný, švestkový s mandlemi...
Chuť ovoce lépe vynikne a člověk z tohoto typu dezertů není zaplácaný jako z klasické buchty. Ono to jejich místo pod sluncem je stejně jasné jako facka, o tom žádná, jen pod tím naším prostě momentálně září jinačí hvězdy:o)


 Jablíčka se krásně spečou a spolu s drobenkovou peřinou tvoří fakt dobrou partu.  A s kopcem té vanilkové, ledové, která se pomalu rozpouští na horkém koláči... produkce slin silně stoupá, jen když o tom píšu, prostě mana...


neděle 27. listopadu 2011

861m n. m.

 
   




Ono občas stačí vyjít jen pár stovek metrů nad běžný standard a ta protivná inverze získává celkem přitažlivý nádech. Jak dokonale to funguje, změnit úhel pohledu (i když se člověku třeba mnohdy nechce a je pohodlnější lapět v kotlině
a bručet si to své...). Rozhýbat, rozhýbat... lenost, stereotyp, mysl... život... 

čtvrtek 24. listopadu 2011

Hrátky a hračičky





 S nastávajícím klesáním rtuti za sklem přichází čas na další barevnou, hřejivou, ňuchňací deku. Navíc - ta v noci uháčkovaná kolečka jsou skvělou denní zábavou pro jedny malé neposedné tlapky. Vyvléknout, navléknout a komín a naložit na náklaďák... dobrodrůžo! Mamčiny hrátky synovy hračičky, dokonalé. Dopřávám s úsměvem, já si totiž momentálně užívám hračičky své, objevené zcela nedávno v jedné z krabic na té parádní půdě... 
Úsměvné, jak někdy stačí ke štěstí strašně, strašně maličko...



  

 Hodně radosti vinšuju, ať už z každodenností, nebo překvápek z nejpřekvapivějších ♥ opatrujte se a užívejte!

PS: Ještě doplňuju a děkuju za maily k minulému. Nedala jsem možnost komentů, protože jsem ten příspěvek primárně vnímala jako zaznamenání pocitů ze ztráty taťky. Moc díky za Vaše postřehy z období revoluce, neuvěřitelně zajímavé čtení, děkuju moc za sdílení! Muselo to být strašně silné období...

pondělí 21. listopadu 2011

Změny listopadové pozdní

V době listopadového převratu mně bylo osm let. Byla jsem nakrátko oškubaný vrabčák v teplákách s vytahanými koleny, kterému teprve nedávno vyrostly druhé zuby, věčně lítal kolem baráku, hrál na housle, chodil do sboru, atletiky a rytmiky a na nedaleké stavbě plné betonových rour jsme s partou měli naši Zemi Nikoho... Cinkání klíčů jsme vnímali, ale pointa šla mimo nás. Zpětně si dovedu představit tu euforii, která obestírala davy - kolektivní duch dokáže v obdobích radosti a naděje šířit impulsy blaha stejně neúnavně jako v obdobích temna neuvěřitelné marasty. Sounáležitost funguje. Jsem šťastná, že k těmto změnám došlo a hluboce vděčná, že žiju v době "PO". Neskutečně. Dyky tam!

Revoluční události listopadu ´89 u nás ale nakonec zůstaly zastíněny událostí jinou. Když nad tím zpětně přemýšlím, symbolické paralely fungují i tady. Sametovou společnost čekal velký krok. Krok do neznáma. I nás. Paralela. Lidé se museli naučit chodit stezkami dosud neprošlápnutými. My zrovna tak. Paralela. Spoléhat sami na sebe. Paralela. Věřit, že dařit se bude přiměřeně vlastní aktivitě. Paralela. Pochopit, že i když věci vypadají komplikovaně a neřešitelně, je vždy dobré brát je s nadhledem, humorem a odstupem. Paralela. Změna jako součást cesty. Paralela. Změna... cesta. Některé změny bývají dlouho plánované, těšíme se na ně a nemůžeme se dočkat, až se TO stane. Pro některé přinášíme neuvěřitelné oběti a jsou i takové, kvůli kterým jsme ochotni "splácet" doživotně. Některé změny vyžadují i ty poslední zbytky odhodlání vyškrábnuté ze dna duše, odvahy tolik, že ani netušíme, kolik jí v sobě máme, nadšení, elán, nebo prostě břink!nápad. A jsou i změny, které se v Životě prostě stávají a naším jediným úkolem je přijmout je, smířit se a jít dál. Trochu boj, ale kdo by fňukal:o)

PS: Písnička pro taťku. Pro jeho fousy jako od Rumcajse a pravé dřeváky, laskavý hlas a klid někoho, kdo ví, bavlněné košulky, country a Poutníky, pro hrsti plné borůvek a malin - popeláři jedooou!, fotky plné Života, ruce, které musely všechno zkusit, čokoládové oči plné Lásky, pro vlastní cestu, dehtovou mast a šustění kůže, pro otázky, které už nikdy nepadly a odpovědi, které nedostaly prostor zaznít. Ač daleko, pořád ve mně. Štěpán je stejně to nejkrásnější jméno!

neděle 20. listopadu 2011

Na statku

Mise "Komín" nakonec padla a na poslední dobrou se plány zvrhly zcela opačným směrem. S bratrem v plné polní, tj.2+2+2,5, vyražíme na Sever. Ono pro lidi, kteří k setkávání žádný extra důvod nepotřebují, je oslava druhých nejmladších dvanáctin, nějakého toho nejstaršího Bc. a představení pana bójfrenda tohoto bakalářského polymérového ésa výživné jak blázen. Ať už pro tělo, či dušu... Ta rodinná pospolitost totiž, to je dar. Velká inspirace a obrovský vzor.

Strejdův statek kouzlo veliké.

Kouzlo veliké má i půda na stodole. Když se mamka stěhovala z Kopřivnice, část věcí tady uskladnila, aby do toho velkého světa nevláčela hebla z hebel nejheblovatější. Narazili jsme na to tlačíc svíčkovou se srnčím (které bylo kvízem č.1), knedlíkama a rybízem a la brusinky (který byl kvízem č.2). Takové vznešené myšlenky při tak přízemní činnosti:o) Tož kafe a DEZERT, vaťáky nafasovat a po žebříku až do jiných světů ♥


 Holubí baret a slečna Bc. Čelovka nebyla součástí dárku, ale na temné půdě dost bodla. Světluška:o)
 Určitě i díky ní teď můžeme nahlédnout do historického okénka nejen pro pamětníky. Tož...Willkommen!

 Mladý energický DJ se svou retro plotnou...

 ...mladý nadějný dokumentarista se svou retro kamerou...

...a phůra lačných photographrů s mašinou z nejretrovatějších. Flexareta, co ještě v 91. fotila zákoutíčka ve Stověžaté.



Papíry a krabice, kterých se dotýkaly ruce rodičů. Raději jsme pracovali a moc nemluvili, ono to pak občas přeskočí do fistulky a pak už se to jenom veze, víme.o) Každopádně ty poklady teď bydlí s námi a vyhlídky na upracované, tiché večery jsou více než pravděpodobné. Asi se i těšim. Nový týden čeká... Ať odsejpá dle představ!

pondělí 14. listopadu 2011

Ohlédnutí svatomartinské a vyhlídky Ježíškovské

Tak jako k Martinovi patří husa se zelím, mladé víno a sníh, patří k němu i svatomartinské rohlíčky. Husu si vzala na starost mužova mamka, víno taťka, sníh zůstal zatím v nedohlednu a rohlíčky zůstaly již tradičně na nás. Od doby, kdy jsem objevila tento recept, se u nás jiné rohlíčky nepečou. Jsou velmi, velmi jednoduché a velmi, velmi... žravé. Nejde to nazvat jinak:o) K těstu ladí všechny náplně, ale nás nejvíc dostala ořechová. Letos jsme pchali tvarohem a jako též fajn.
 




A zatímco se rohlíčky zrcadlí v okně kuchyňském...

...na okýnku sklepním už se pomalu hromadí žádosti na prezenty pod chrasť. Tak jsem zvědavá, s jakou pochodíme. Ale hodní jsme byli, to zas jo...

Audi A8 chce můj muž-neřidič a to BMW ještě upřesňuji  - Touareg nebo Touran, ať se vlezem. Díky...



  Jinak taková normálka všedňoučká milená, po škole úkoly a hurá na nějakou tu výtvarku, návštěvy, Scrabble, Osadníky, lodě a Malou Čarodějnici, ale ze všeho nejraději ještě pořád lítáme venku a ideálně s drakem:o)