pátek 30. prosince 2011

Srandičky, srandičky...

Došlo takto mezi svátky, přímo ze statku, oklikou přes Ostravu. U známky s důležitým vzkazem, který dával tušit tajnou vzkazku z nejdůležitějších. Ó, já bláhová! Stokrát a furt dokola - starého psa novým kouskům nenaučíš... 
Díky, strejdo, máš na svědomí můj nejnezastavitelnější vánoční záchvat smíchu (Ném.+Hav. prosím předat ke zdroji). Mám ráda, když lidé s léty neztrácejí lehkost a vtip.



Ještě k té Ostravě - Andělky, hezky nám tam ty holky malé ušaté hlídejte!

čtvrtek 29. prosince 2011

Nový rozměr




...získaly ty naše procházky s naježenou GPSkou. I stokrát prošlápnutá cesta mnohdy skrývá bonus v ubývajících metrech a pípající navigaci, johoho, cíl je blízko!


 To dilema, která serepetička z kindervajca etc. bude ta jediná pravá, šialený boj totok:o)

 Ta nejkouzelnější překvápka ale stejně nebývají ukrytá v krabičkách. Ani náhodou:o)




úterý 27. prosince 2011

Poklady

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál...

...rázujeme krokem jistým (bo kdo se bojí, ani do lesa fakt ne-e)...

 (a kolo jaksi dokolovalo - komusi tady na Vyhnálkově, jéje)

  ...odchytáváme poklady z nejmenších (viz foto dole vlevo, ta černá pidikrabičečka v B levé pacce), abychom se o tu radost podělili s poklady z největších (dole už všude). Juch!





Na veselů notečku mezičasem k Silvestru...

sobota 24. prosince 2011

Štědrodenní

Chci Vám popřát... Vánoce radostné a pokojné, v okruhu milovaných a milujících, s dušičkou v peří a úsměvem na rtu. Opatrujte se a užijte vše, co tento čas nabízí... nadhled, pokora a ona pověstná Láska ♥
A děkuju... Jana.

čtvrtek 22. prosince 2011

Bílým tichem


Sníh tiše padá
Ostravě v rukávy
dvě kostky cukru
smeknou se do kávy
Erbenovy kytice
Sníh tiše padá
na dlažbu Poruby
svět se nám obrátil
měsícem naruby
z ryzího stříbra

Sníh tiše padá
do srsti medvěda
co bude zítra...?
chodí zde nevěda
od mříže k mříži


Sníh tiše padá
na spící vinice
a pravda zraje v sudech
prosta ji ulice
kde je jí třeba
A sníh tiše padá
snoubí se s planinou
pustou a mrazivou
jak duše s patinou
neúprosného času
Sníh tiše padá
do okvětních plátků růže
a nad unavenou zahradou
i kamenný most padnout může
není-li víry


Sníh tiše padá
na planou moruši
a snad jen ďábel ví
komu jde o duši
...když sníh tiše padá
na klopy vojáků a
vločky se zraňují
o hroty bodáků


Bílým tichem jít. Všimli jste si, že když křupe sníh pod nohama, je to jakoby jste stetoskopem poslouchali srdce? Nebo možná ani ne, ale pro mne navžy ano. Opatrujte se k těm Vánocům...

pondělí 19. prosince 2011

Rest nebude

PFka pro příští rok jsou po dlouhé době ta, která s sebou nebudou v mých vzpomínkách vláčet přítěž lednových dnů. Poslední dvě zimy jsem se sice nepodílela na hlubokých stavech zoufalství poštovních doručovatelů nad všemi těmi vánočními hromadami nevšedních zásilek a citelně jim svou neschopností ulevila, mé svědomí si to ale tak trochu vyžíralo za ně a tak jsem šla letos do sebe. Šak OK. Stihli jsme vyrobit, napsat, zalepit und olepit a dokonce (!!) vložit i do poštovní schránky na rohu ulice (co není nějaká lecjaká věc...). Jsem neskonale pyšná.

Loňský, dnes již značně omšelý, posel dobrých zpráv mávnul křídly nad letošní ourodou jablek. Zaškolil, asi...
Loňské minimalistické bylo nahrazeno na výrobu trochu náročnějším - co se času týká. Jinak jednoduchost sama, razítka a ťupkání se u nás drží, tak s radostí využívám u dětí oblíbeného, pomocníčkům vstříc ... 
(Půlka jabka natřená bílou akrylkou - B, puntíky vatové špilky a vodovky - B+J, šťopka a spol. zlatá gelovka. V přáníčku je vložen pruh kancelářského papíru určený k psaní vzkazu, proto je celé přáníčko převázáno lýkem.)


Letitý adresář, zapomínané a s úsměvem znovuobjevované střípky minulého.

Sobi, koníci, hurá do světa...

neděle 18. prosince 2011

Uzavřený kruh

V tom 89. jsem světem chodila sice s černou páskou na rukávu zimníku, zmatkem v hlavě, bolestí v srdci, ale Havlem na klopě. Mamka připla. V laku placky už se za ta léta vytvořily husté pavučiny prasklinek a barvy jsou vyšisované. Strašně přeju (nám všem), aby v tomto případě bledly JEN ty obrázky. Jeho poselství musí žít dál. Musí.

čtvrtek 15. prosince 2011

Pletení na čtyřech

 je droga. Těžce návyková. Občasné cinknutí nutí k úsměvu. Podobně jako mexická bola tančící kolem pupíku, zvonkohra na jabloni vplouvající do snů v horkých letních, závěs z mušlí, co kdysi povlával na piniích a vzduch byl slaně vlahý... Zklidňují mysl, dovolí upnout myšlenky na jednu věc, hlavně aby hlava nechroustala to nežádoucí. Ale přijde den, a věřím, že už brzy, kdy dokážu "prostě být" (článek evokující neuvěřitelný klid ♥). Těšim!

Nedávno u mne opět proběhla drobná jehlicová fascinace při shlédnutí čepuru s poetickým názvem Lotus. Inspirace je krásná, takový lotosový květ (lotus flower) a jeho překrývající se okvětní plátky honosných kalichů, to je vážně výzva! Já, starý hovad, byla mnohem přízemnější a spojka se světem květeny naskočila až na druhý nákop. Primárně totiž, Lotus je křupanec a to takový, že i romantika musí stranou...

Jakkoli vypadá složitě, fakt není. Ani jedno křížení, jak je tomu u copánků, jen efektní kombinace úklon a výhybek. Kdyby jste ji chtěli zkusit, tady je rozkres vzorku.
Pro neangličtináře: K = knit = pletete hladce, K2tog = Knit Two Together = splést dvě oka hladce, Ssk = Slip Slip Knit = sejmout oko, sejmout druhé a sejmutá oka splést, YO = Yarn Over = nahodit oko.
Vše ostatní vyčtete z uvedeného rozkresu, je zřetelný a fakt funguje (k velké radosti nás, kterým i sebelepší rozkresy sem tam utečou do neznáma a dokončovat musíme na vlastní triko - to jsou pak teprv modely, ajajaj...).

Na návleky jsem použila jen jednu řadu motivu. Je stejný jako u čepice, jen v ní se točí pořád dokola kolem dokola:o)

A úplně super bude, až si třeba někdy pořídím šedý/černý vlněný kabát, ke kterému bych všechny ty čepice vynosila. Ono když lítáte celou zimu v červenočernošedé envině, ažůůůrové vyplétané čepky k ní působí přece jenom trochu nepatřičně:o) Malučko. Ještěže mám tak obětavé kamarádky, které čepice s láskou a trpělivostí stále a dokola adoptovávají (teď absolutně netuším, není-li to patvar, ale rozumíte...). Večerem v příjemném rytmu (počasí navzdory)...

středa 14. prosince 2011

O andělích, muffinech a sobech

 Před týdnem se k nám přistěhoval, endžl. Je tak trochu typickým produktem předvánočního tvoření v drtivé většině organizovaných rukodělných volnočasových aktivit, ale na druhou stranu - kdy jindy, než teď...
(V té flašce koření zelenec, burgundské šedé už tam dávno není, bohužel.)

 Na stole mu dělá společnost hvězdník, letos prvně. Tradice bramboříku letos na Barborku nějak neklapla, ale náhradní plán nevypadá zatím vůbec zle. Ještě splašit Krále Hyacinta II., nějaký ten chrasť a Vánoce se můžou zelenit, juch!

Jo a jen tak na okraj - ten obal na květináč je stár dobrých dvacet let určitě. Rozkřápaný, slepovaný, s vodním kamenem vyznačenou hladinou v mnoha úrovních... Kytek v něm už bylo nepočítaně. Dlouhou dobu ležel v tmavém sklepě, protože, ruku na srdce, slaďoučký srdíčkový obal na květináč s obloučkovou bordurkou nebyl hodně let v oblasti mnou respektovatelných záležitostí:o) Jak se ale stává, to radikální v nás se s časem ředí. I když jádro Centrály zůstává věrné tomu svému, hrany se obrousí, rozvlní, roztančí a tak se může docela dobře stát i to, že tu růžovoučkou a ta srdíčka usadíte jako cenný klenot na kuchyňský stůl a dokonce (a to se podržte) se může stát, že při pohledu na něj vám sem tam zjihne zrak, jen tak, letmo, nenápadně, pojďme úsměv a rychle dál...




Třeba k jídlu. Typické. Nicméně vločky u nás furt nic, včera dokonce neuvěřitelných osm nad nulou, říkala jedna paní, když jsme s J čekali před školou na Zlobivé stehýnko. To je fakt maso. Tak si robime zasněžené muffiny, servírujem na sobech a pokud ani toto nezabere, tak už snad fakt jen nějaké rituální tance kolem ohniště. Není problém.

neděle 11. prosince 2011

První ledovička

A hodím si to sem, nejde jinak, takový důležitý mezník v chodu vesmíru, ten mi nesmí jen tak vyšumět. Nevybavuju si totiž, že by ve mne v jakémkoliv předchozím roce vzbudila zamrzlá kaluž tak radostné pocity. Ono je někdy strašně důležité cítit, že věci šlapou tak, jak mají (třeba že v prosinci holt bývají zamrzlé kaluže), juch!

 "Rooster Gang without Dad" se vydal prozkoumat terén. Z našeho konce Vyhnálkova až na druhý (a zase zpět). Dad se neflákal, vydělával těžké love, aby se zbytek klanu mohl bezstarostně klouzat:o) ...kujem!

 Když je u nás SKUTEČNÁ zima, tady ten plac se polévá a bruslíme si do aleluja. Volně a svobodně, bez povinného střídání směru jízdy a vyklizení ledové plochy po 90min veřejného bruslení v Krajském. Není nad širé nebe.

 Divoká višeň s medem. (Mami, musíš pořád říkat, že je divoká?!! - ten čaj se tak ale vážně jmenuje!)

 Zpátky na tom "našem" konci. Našmikali jsme pár větví a několik snítek jmelí, ať si to Vánoční těšeníčko užijeme dosyta. To je na Vánocích stejně nejlepčejší! A je a je a je...

Višeň s medem II. (mmch taky Divoká, ale pššt... já vím).