úterý 20. března 2012

Zahrada přijímá

 Dnes došel neuvěřitelný balík z Práglu. Zmínka o pár odkvetlých cibulích se nakonec zhmotnila v počtu značně hojném, zbývalo už jen zatlačit slzu, vylovit kolíky, lopatku a motyku a najít vhodná, nová hnízdečka. Tisíceré díky, Květino, jsem dlužníkem. Lidská dobrota mne nepřestane dojímat, v tomto se fakt naprosto neovládám. Ani nechci. Myšlenka na člověka, který rozdává radost zcela nezjištně, bez dalších nároků, požadavků a očekávání, dokáže zahřát. Doba není zlá. Jen se setkat s dobrými lidmi...

Zahrada dnes také přijala kamarádku sýkorku. Vypadala klidně, jakoby spala. Velký dar, zemřít v pokoji... Nejsem si jistá, jestli to takto mají i zvířátka, ale věřím tomu, že tento pták zemřel tak nějak více v symbioze s životním rytmem, než třeba krávy na porážce nebo srna v nárazníku. O stupidních případech zvířat utýraných člověkem psát netřeba, to je na pár facek, a to minimálně.

 "Mami, ona bude zpívat v nebi babičce Bobi...", děti vědí ♥

Odpoledne na zahradě plné všeho. Hodně instantní den, emoce i dění v tak nahuštěné formě, že by to vydalo na celý týden. Nové počátky, definitivní konce, hovory, rozštípnutí dlouhého mlčení, k mé úlevě v duchu vstřícném. Někdy pomůže, když se vazby mezi lidmi překrystalizují do jiné podoby. Často to chce hodně času, radikální řez, velký nadhled, mnohdy od všeho něco. Ale co svazuje duši, může současně otevírat oči. Nadechnout se, smířit se se ztrátou dosavadních jistot s mlhavou vidinou nejistých "zisků". Řešit. Občas to nevyjde, ale někdy ano. U nás to vypadá na ano. Byla bych ráda, už jen pro tu nehorázně špatnou pověst a komplikovanost, kterou na svých bedrech tento člověk nese:o) Mně totiž svého času podal pomocnou ruku (a to se nezapomíná).

A staří dobří Přátelé vykrystalizovaní na základě nehlubšího štěstí. Byli tu i v dobách nejhlubšího zoufalství. To uklidní, jsou Jistotou. Je jich pár a jsou tu, kdykoliv. Hluboký vděk.

10 komentářů:

  1. Pěkné Jani, jako vždy! ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, přeju, ať to všechno vyjde. M.

    OdpovědětVymazat
  3. Děti nám občas připomenou tu jednoduchou, prostou moudrost. Babičky a křehcí ptáčci patří do nebe... ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné, drásavé i něžné zároveň...

    OdpovědětVymazat
  5. Jani,
    takhle ten život umíš popsat jen ty !
    Krásné dny na Kohoutím vršku přeji :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jani, chvilku smutne, pak krasne a povzbuzujici. Hezky den na vrsek a hodne slunicka.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju moc, moc. Perný byl, Mijo, ale já to tak asi i radši:o)

    OdpovědětVymazat