Gule

 Dneska odpoledne se čertilo s Čertem, na zahradě, pod jabloní. Tradičně. Konečně! Po dešti ani památky, dokonce ani nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo začít (a to se musí využít). Na zahradě je nejlíp. Furt říkám:o)

 Tentokrát s rounem. Mokré plstění je velmi baby-friendly, hrozba jehly píchlé skrz prst je zažehnána a tvoří se tak vesměs zvesela (lalala). Zlobivé stehýnko koulelo už dřív, takže záhy naběhla na zajetý systém v duchu lážo-plážo-pohoda-jazz, Ogárek se ze začátku snažil držet krok, ale po pár fakt perfektních žížalkách se specializoval na jemné dokončovací práce und máchání. Od toho ty "vodníčkovy prstíky" (jeho terminus technicus pro rozmočenou kůži konečků prstů).

 Včerejší Juliina manžeta padla Stehýnku do oka, ještě večer si v krabici vylosovala přízi (tentokrát Daniela). Rozkaz zněl jasně. Tož ok. Ještě knofle najít a došít a jsme hezky stereo omanžetovaný... S někým snubák, s někým manžeta. A s někým třeba sen.

PS:  Tuším, že plstění kuliček už je relativně profláknutou technikou, pro neposkvrněné a chtivé každopádně přidávám pár sympatických odkazů, jak na to - videonávod od Rachael Greenland, Join Gail, fotopostup od Erin,  něco stručně a přehledně na Flickru, nám se nejvíce osvědčil postup podobný jako na red2white - udělat si vprostřed rouna uzlík, obestřít jej zbylými konci a zjemna se pustit do koulení. Nakonec si stejně své fintičky vychytáte beztoho sami, tak jen do startu, ať to jede jako po mýdle.o)