úterý 17. července 2012

Šerák, Keprník a zbloudilá panda

 Když už býváme na tom severu, většinou nás to naláká na nějakou tůru. Trek, jak říká jeden kamarád. Též jednodenní čundr, výšlap, výlet, vandr - zkrátka pár kroků za hranice všedních dní. Předloni to byl Praděd, loni komorně část krnovska, letos jsme vyrazili na Šerák. Zmínka o lanovce a jejím využití nemohoucími a těhotnými byla bonusovým lákadlem. Co jsme potom s mým mužem vzpomínali, naposledy jsem se lanovkou svezla v Beskydech, na našem prvním čundru, nějakých třináct let zpátky, hm. Popojedem.

 Značná část výpravy se pochlapila a vzala to hezky šlapotem (terminus technikus - pochytili jsme u nějaké čupr babči, co jsme kdysi potkali na Hostýně se zájezdem seniorů). My zbylí se obětovali a dělali garde nejmladším dětem, pro které byla lanovka tím nejlepším možným vzrůšem (třeba Ogárek, ten se rozplývá místy ještě dnes). Na koho status dětského doprovodu nevyšel, beztoho spadal do avizovaných kategorií "nemohoucí" a "těhotná", event. do půl roku po porodu, event. echtsportovec-cyklista, ale radikální antiturista-pěšák, event. kombinace výše uvedených možností, prostě důvod se dycky najde:o) Na Šeráku lehká sváča (nějaký ten králík, kuře, z takových dvanáct kilo zeleniny, dvě tři kila broskví, kokin nepočítaně, kofoly, piva, eh, nezapomněla jsem na něco?!).
Pět kousků si vyběhlo ještě cvičně na Keprník (junáci hore + můj muž, též junák, zajisté) a těch zbylých jedenáct, teď už pěšky, svižně dolů. Historku o zatoulané pandě, která jako vždy věděla, co dělá (ale absolutně tím zmátla zbytek smečky), budeme uchovávat jako nejcennější klenot a bude se dědit z generace na generaci, jak už to u příhod tohoto typu bývá. Eventuální zájemce o výlet do těchto končin by mohlo zajímat, že obsluha lanovky je vstřícná a klíďo píďo obvolá vysílačkou všechny kolegy s detailním popisem pohřešované osoby, kdyby jste potřebovali, fakt vás ve štychu nenechají. A poučení pro stádovité - kdo chodívá vlastní cestou, může být nakonec vítězem (neplatí ovšem v situacích, tepe-li momentálně naše srdce v rytmu profláknuté mňágovky: "I cesta může být cíl...")!

 (PS: Tohle je důvod, proč miluju hory. Klid, ticho a nadhled.)

4 komentáře:

  1. No jůůůů! Nádhera! R.

    OdpovědětVymazat
  2. no to jsme se minuli o týden:)), hele a taky jste tam měli nálety berušek??? myslím opravdová mračna!

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, ty mas krasny dar ... psani. Je tak ale krasne kolem dokola vukol.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za nádherne fotečky a sprostredkovanie tej úúúúžasnej krásy vašich hôr:)AR

    OdpovědětVymazat