středa 22. února 2012

První setkání

 Ve velkém světě malá postýlka a v malé postýlce prťavý trpaslíček.


 Oddechovala celý čas, který jsme s ní strávili. Spinkala, občas se usmála, občas zavrtěla, ale jinak nabírala sílu do dalších dní. Ona ví...

 Náš vášnivý opečovávatel miminek opět zasahoval, musel být občas krapet pacifikován. Jemně, strýčkovsky. Ještěže nadstandart poskytuje i okno nadstandartních rozměrů, pohled na projíždějící sanitky to jistil, aspoň chvílemi. A na chvíli:o)
Včerejší cesta do Brna a zpět, 260 km, hlava k prasknutí, cesta domů hnusná, ale naprostý klid a radost. Štěstí.

úterý 21. února 2012

Poklad. Ryzí!

 My hledali poklad pod haldami sněhu a on na nás zatím čeká 130km na západ zababušaný v teplých peřinkách. Pro premierovou čistokrevnou tetičku absolutní doják...
  
♥ Anna ♥
21.2.2012

pondělí 20. února 2012

horedoleatakfurt

 On sešup jde dycky snáz, člověk občas ani neví.

  Ale vyškrábat se zpátky nahoru, ó, to bývají občas šialené výkony!

Ať už jdete tam či zpátky, přeju pevnou půdu pod nohama (v případě nepřízně nějaké ty legální kompenzační pomůcky). Novým týdnem s nadhledem a hlavně se nevzdávat! Ono to vždycky dobře dopadne, nakonec. Fakt.

čtvrtek 16. února 2012

Koulovaná

 Včerejší ranní surprise, mužovy stopy od té páté ranní do půl osmé a odchodu dětí zcela zmizely v peřině dalšího sněhu. Na dnešek ještě nějakých 30 čísel víceméně prašanu připadlo, to se moooc hezky uklízí:o) Člověk hodí lopatu bokem a než nabere další, vítr mu tam tu původní naservíruje i s mírným přídavkem. Krása, člověk je fakt malý pán...

B nutně potřebovala DO ŠKOLY hakysák. Trochu jsem zatrnula, na novou vitrínu, nedejbože nějakou cennou bustu, by v případě průšvihu momentálně fakt nebylo, ale nakonec jsem se jala vložit do toho svého roběte taky kus důvěry a jeden jí přes noc vyrobila. Ta šílená melírovaná bavlna k tomu přímo vybízela, vážně. Vevnitř je pytlík s loňským mungem, na čerstvé klíčky musím koupit novou várku. Musím, mňam.
Střih. Cestou ze školy: "Potřebuju nutně udělat ještě jeden, víš, pro B, to bude super, on si bude trénovat ruce a strašně ho to baví a líbil se mu...On tak bude cvičit a přitom je to sranda, chápeš!" (B je integrovaný šikula na vozíčku, jinak autentický záznam osmiletého kulometu) Matka: "OK, pokud nutně potřebuješ udělat, udělej...Poradím, jak na to." A taky že jo, to mne potěšilo, že to nevzdala a díky B se naučila háčkovat koule. A jen tak mimochodem, hakysák Zlobivého stehýnka je ten hezčí, větší, duhovější. Krásně jí ty přechody vyšly...

...brej den!

pondělí 13. února 2012

Krmě (sakumprdum, pro břuch i oko)

Znáte chleboráky?! Pro mne donedávna věc absolutně neznámá, ale na jednom portále jsem nedávno v tipech na šetřící vedení domácnosti narazila mj. i na tento recept. Po zadání do Googlu jsem zjistila, že už je to celkem profláknutá pecka a tak jsem se jala v pokoře, na úkor králíka a srnek, čtverečkovat chlebík, já neználek...

Chleboráky na pekáčku. Fotkou v dalším stádiu už nedisponuju, byly jaksi sežrány dříve, než jsem se k tomu dostala. Chuťově někomu připomínaly fakt bramboráky, někomu spíše ochucené chleby ve vajíčku:o) Řadila jsem se do kategorie č. 2, ale to nic nemění na skutečnosti, že byly dobré. Takové chlebové placky.

 Včera dokončený hořčicový Saroyan. Vyšel na 2m nadél, 58cm našíř (ve středové části). Do pletení se mi moc nechtělo, ale potřebovala jsem prověřit překlad a teď tedy můžu s naprostou jistotou říct, že je OK a můžete šmodrchat do Aleluja, budete-li cítit pnutí:o)

My třeba pořád cítíme pnutí tvořit ledové svícny. Mrzne, tak co už. DOKUD mrzne, tak co už:o) Za chvíli prý začne sněžit, tak třeba nakonec i na Emana dojde - ale to už budou svícny dávno odpočívat pod sněhovou peřinou...

pátek 10. února 2012

Velká malá štěstí Zlobivého stehýnka

Včerejší brněnská • ještě multipacková • poslední předporodní přepadovka. První sestřenice a už TAK blízko!

 A sladká tečka za týdenním lyžákem. Ten týden si užila i tak, ale bylo cítit, že první "doopravdická" v její kategorii jí udělala fakt radost. Rukavice zafungovaly, kouzlo strýčka-nadšeného lyžaře platí, kujem:o) Tady děkuju Bílému blesku, že mne s Juniorem dovezl až na tento světa kraj (i zpět), bo pěšo je to od nás přece jenom krapet z ruky. Malučko. A taky ta tekutina do ostřikovačů zamrzlá v hadičkách byla úplně v pohodě, řízení přes mléčné sklo, jéje, to je krása při pátku!

Dneska bude mít lehké spaní, Stehýnko zlobivé...
A já s ní.

Fajn víkend a nezmrzněte (prý).

středa 8. února 2012

3x teplo (oheň, jistota, příze)

...od rána...
 ♥
...do noci... 
Pozitivní na mrazech dnešních dnů je každodenní přítomnost ohně doma. Živel. Ač spoutaný, stále silný.
Po včerejším rozhovoru s Andreou velké zklidnění. Přijala jsem, že i když věci třeba nakonec nedopadnou tak, jak jsem si je vysnila, čekají mne dobré zítřky. Člověku se hodně uleví, když stojí před jistotou. Nemusí být pozitivní, jen je dobré vědět, s čím/kým mám tu čest (aby bylo čemu/komu event. vyprášit kabát).

Poslední dny hodně v duchu milých setkání, náhodných, teplých, překvapivých. Začínám pomalu věřit tomu, že návrat není sprosté slovo a dokonce vím, že jej jednou podniknu. V duchu buddhistických myšlenek o volbě obtížnějších/snazších cest zatnu zuby a navážu, kde jsem kdysi skončila.
Jednoduché to nebude, ale začínám se těšit.

PS: Kdo už si zkopíroval návod na Saroyana, ve středové části jsem měla ve 14.ř. chybu - již opraveno! Kdo tiskl v průběhu, zkontrolujte si, jestli nemáte ještě to špatně uvedené Splést2hl. V tomto případě škrtejte, prosím, a nahraďte správným Splést2obr. (jako u ukončování lístku dosud i nadále). Díky, J.

pondělí 6. února 2012

Karneval na ledě/led všude/všechno filcově

Někteří řádili jak čer(ve)né ruky, některým to bylo totálně fuk. Aspoň na chvíli. Po procitnutí už jen řev řev řev, mráz včera nebyl za kámoše:o/ Taky už se těším, až bude rtuť v trubičce nad mínus desítkou, moc. Ve včerejší kombinaci s ledovým větrem bylo vražedných i těch trapných -15... Nehledět společenských konvencí, řvala bych též.

Cestou domů jsem si všimla panoramatu, které už dlouho beru jako samozřejmost. Pamatuju si to okouzlení, když jsme se sem přistěhovali. Cestou na Kohouťák jsem vždycky mívala pocit, že jdu skutečně DOMŮ, kraj světa, kopce a už nic, klid, ticho. Prokličkovat mezi domky a do kopců, do hnízdečka.

Od dob sovího dortu propadl J sovám. Jedna imaginární jej hlídá v noci a mávnutím křídel dokáže odehnat tíživé sny. To se dycky hodí.No a když už byla ta plsť vytažená, nemohla ji B nechat ležet jen tak:o) Tož zvěřinec tuto...Bodrého anděla ještě čekají úpravičky kosmetické, nějaká ta paruka a tak. Ale jen možná:o)