sobota 31. března 2012

Lentilkové kraslice

Dnešní Tour the Earth pro nepřízeň počasí skončila vlastně dříve, než začla a tak se nabízela otázka, co s odpolednem. Zadělat těsto na perníčky, zahrát pár her a hurá na výtvarku. Co je venku hezky, flákáme ji. Tahle vejce, která děláme letos podruhé, kuřata celkem baví. Není to žádný vrchol estetiky, ale pro mrňata typu Ogárek (2-3r.) je to velmi vděčný způsob, jak skořápky nazdobit.

 Vejce vyfouklá, špejle, Herkules, krupice (loni jsme dělali s dětskou, zrnka byla jemnější - přechody byly nenápadné a jednotlivé barvy se do sebe krásně vpíjely. 
U hrubé krupice krásně vynikne struktura, ale zapíjení barev fungovalo spíš velkou vodní podporou, ha), vodové barvy, štětce, kelímek s vodou.

 Vyfouknutá vejce potřeme vrstvou Herkula a pěkně začerstva vymácháme v misce s krupicí. Poctivým zaschnutím se vytvoří vrstva jakž-takž odolná pozdějšímu nanášení vodových barev.

 Po zaschnutí krupicové vrstvy už jen štětcem a vodovkami nanášíme barvy. Puntíky, skvrny, jak je libo a jak ruka dovolí... Jen nezapomenout, že krupice je po čase náchylná k setření, přece jen je Herkules dispersní lepidlo - osvědčilo se nám proto "puntíkování", ťupkání, kdy se štětcem jen dotkneme vajíčka, chvíli držíme, zvedneme - žádné dramatické tahy štětcem a když, tak lehkou rukou.o)

 Surikata a Ogárkova vejce, Stehýnko si již tradičně dávalo tááák načas...

PS: Poprvé za celý dosavadní život (2,5r.) usnul jen tak, pod dekou v obýváku. Nečekané!

čtvrtek 29. března 2012

Taký... čtvrteční:o)

 Když se člověk ráno probudí se skříplým nervem někde v oblasti šíje, jediné, co zbývá, je omotat si krk nejňuchňavější megašálou na světě, obrnit se proti splínu puntíky a proužky a vyrazit do světa...

 ...prozkoumávat, jestli všechny hromádky hlíny na světě jsou mraveništěm:o) Moje Conversky neřešte, jsou staré asi stopadesát let, černá kůže s chlupem, takže každá šmouha skvěle vynikne, pokapané žlutým Balakrylem, jak jsme s děckama natírali sochy, a tak. Ale nemám to srdce je vyhodit, na to jsou příliš cenné.

 Zlobivé stehýnko se začalo cítit ublíženě, že brácha a sestřenka dostali jarní čepku, tak jsem včera vytáhla klubka a píchla do toho. Klasika granny square, ááále... kdo to tady zná, ví také o mé slabosti pro holčičí ka-barety, proto i tentokrát padla volba na jeden z nich. A jsem lapena. Brzy pro sebe:o)

 Trocha napětí...

Brej den a smutkům pěkně na kabát (hlavně vy tam, za kopcem ♥)!
PS: Naprosto stěžejní píseň v mém životě, numero uno jako vyšité:o)

úterý 27. března 2012

Po-víkendově

Z neděle žiju ještě dnes a mám tucha, že ještě dlouho budu. Aňa je spáč, se musí nechat, ale v době bdělosti je to komik jako poleno. Už se těším, až k nám bude jednou jezdit na prázdniny, to budou skvostné chvíle dobrodrůža a radosti.

 Pod silným dojmem z neteřinky jsem ještě v neděli večer uháčkovala čepičku a opět se přesvědčila o tom, že pro holky se prostě háčkuje snáz, návodů na kytky všude mrtě. Klučičí aplikace, které lahodí mému oku, to je celkem ořech. Neva. Teď už mám kytičkový ventil. Tedy spíš takový malinký ventilek, zatím:o)

 Doma raší hrášek, sklizeň bude. Možná zas pro slimáky, snad ukořistíme aspoň něco!

Dnešní ňamka, pro milovníky luštěnin doporučuju. U nás tedy jedem luštěniny často, ale většinou klasickou polévku. Zakysaná smetana, majoránka, brambory a klobása jí ale šoupnou krapet dál. Změna je Život.

pátek 23. března 2012

hlava v teple.teplo v bříšku

 Jeden z mých nejoblíbenějších druhů zeleniny, květák. Když jsem byla malá a mamka dělala nějaké květákové jídlo, vždycky se muselo brát víc, jak jsme s bráchou ulamovali růžičky a křoupali je zasyrova. Kromě čerstvého stavu jej máme taky rádi tepelně zpracovaný a to teda na všechny možné způsoby. Klasika smažený v trojobale, mozeček, polívka, placky, nákyp...

Nedávno jsem objevila tento recept na nákyp a zajásala nad faktem, že neobsahuje mouku/bešamel. Nic proti ničemu, ale já prostě raději věci bez ní/něj. Dětem s bramborovou kaší, jak jinak taky:o)

 Tento týden se nese v duchu zahrady. Doma trávíme naprosté minimum času. Krása...

Atrakce na konci Palouku, tři vraky hned za plotem čumákem k nám. Absolutní ráj pro Ogárka. S B jsme chodili přes Palouk na slepice a kohouta, které ale nechávají J stoicky klidným. Zato fára, ó jé... Proto ta čepka. On jich má totiž vážně plnou hlavu:o)

úterý 20. března 2012

Zahrada přijímá

 Dnes došel neuvěřitelný balík z Práglu. Zmínka o pár odkvetlých cibulích se nakonec zhmotnila v počtu značně hojném, zbývalo už jen zatlačit slzu, vylovit kolíky, lopatku a motyku a najít vhodná, nová hnízdečka. Tisíceré díky, Květino, jsem dlužníkem. Lidská dobrota mne nepřestane dojímat, v tomto se fakt naprosto neovládám. Ani nechci. Myšlenka na člověka, který rozdává radost zcela nezjištně, bez dalších nároků, požadavků a očekávání, dokáže zahřát. Doba není zlá. Jen se setkat s dobrými lidmi...

Zahrada dnes také přijala kamarádku sýkorku. Vypadala klidně, jakoby spala. Velký dar, zemřít v pokoji... Nejsem si jistá, jestli to takto mají i zvířátka, ale věřím tomu, že tento pták zemřel tak nějak více v symbioze s životním rytmem, než třeba krávy na porážce nebo srna v nárazníku. O stupidních případech zvířat utýraných člověkem psát netřeba, to je na pár facek, a to minimálně.

 "Mami, ona bude zpívat v nebi babičce Bobi...", děti vědí ♥

Odpoledne na zahradě plné všeho. Hodně instantní den, emoce i dění v tak nahuštěné formě, že by to vydalo na celý týden. Nové počátky, definitivní konce, hovory, rozštípnutí dlouhého mlčení, k mé úlevě v duchu vstřícném. Někdy pomůže, když se vazby mezi lidmi překrystalizují do jiné podoby. Často to chce hodně času, radikální řez, velký nadhled, mnohdy od všeho něco. Ale co svazuje duši, může současně otevírat oči. Nadechnout se, smířit se se ztrátou dosavadních jistot s mlhavou vidinou nejistých "zisků". Řešit. Občas to nevyjde, ale někdy ano. U nás to vypadá na ano. Byla bych ráda, už jen pro tu nehorázně špatnou pověst a komplikovanost, kterou na svých bedrech tento člověk nese:o) Mně totiž svého času podal pomocnou ruku (a to se nezapomíná).

A staří dobří Přátelé vykrystalizovaní na základě nehlubšího štěstí. Byli tu i v dobách nejhlubšího zoufalství. To uklidní, jsou Jistotou. Je jich pár a jsou tu, kdykoliv. Hluboký vděk.

pondělí 19. března 2012

Jitro č. 11315

 Některá jitra jsou laskavá jen tak, mimochodem. Ptačí zpěv za oknem, paprsek slunka na zdi, růžové poupě v čaji, ogárek vysmátý hned od rozjezdu: "Mami, už je bliklé...!"

O víkendu se juchalo, muchlalo, řádilo, plavčilo, zahradničilo, zpívalo, pobyli jsme s přáteli z nejbližších, taky jsme si šmákli na colovém dortu a doplnili hladinu cukru asi tak na příštích dvacet let. Příště s jinou polevou. Nebo úplně bez. Korpus každopádně luxusně šťavnatý a to my, jak známo, rádi:o)

Júřin lepeňák čeká na studni na první zánor hladovcovy lžičky. Dlouho nečekal...

Při jarním hledání zahradnického náčiní jsem ve sklepě objevila krabici s dětským stávkem. Krčila se v té nejvyšší polici a pokorně čekala na svou chvíli. Je po mně, mohla jsem být podobně stará, jako je B teď. Původní cena 87,-. Made in Czechoslovakia (to vysvětluje funkčnost i po těch letech). Krabice oprášena, stávek sestaven, osnova napnuta. B si na tom frčí, vlnou útek přibývá hezky svižně - úměrně plánům, co, komu a jak... Tak má být. Hezky užít každou chvilku a těšit se, co bude.

"Za vše, co bylo, děkuji. Ke všemu, co bude, říkám ano." D. Hammarskjöld

čtvrtek 15. března 2012

Dyky na Světín!

Inspirována nedělní žranicí na Světíně, s myšlenkou na svého drahého muže (který se jí nezúčastnil), jala jsem se nakoupit potřebné suroviny a se Zlobivým stehýnkem jsme upatlaly pravé nefalšované české tiramisu:o) Zarytí fandové italského originálu prominou, nás omlouvá fakt, že jsme jej dosud neochutnali. Tato česká verze chutná totiž skvěle a troufám si tvrdit, že minimálně finanční úspora je proti původnímu italskému recepisu s mascarpone, Savoiardi, liquerem atakdále přinejmenším příjemná.

 2 pomazánková másla, 2 šlehačky, 3 PL cukru moučka, velký balík piškotů, kakao, hrnek silného kafe, kakao, příp. rum.

 Recept a postup např. na Labužníkovi nebo na Ní alias Oně.

Některé piškoty jsou nasáklé tak halabala, jednak B to kafe ještě pálilo, druhak je to jemnější:o) Rum jsme vypustlili, možná by šel nahradit trestí, kterou sice naše lednice mimořádně a zcela vzácně vládne, nicméně mi to přišlo celkem zbytečné...
Jdu balit nervy. Nejnáročnější na dětech je pro mne jejich ppoommaallýýý přesun. On je J rychlý, ale tak nějak po malých etepách, a ty kamínky, kačeny, pokec, kochačky, skluzavky a houpačky, auta, hlína, hafici, to je z desetiminutové záležitosti rázem  hodinová. A to v tom lepším případě, eh. Pracuju na sobě. Budu lepšííí.o)

úterý 13. března 2012

Můj brácha má prima ségru

Milené momenty. Nikdy bych nevěřila, jak je obtížné navázat na druhého člověka, navíc s takovými útlými ramínky. Původně měl úvaz končit tibeťanem, ale B už začala pomalu cítit, že to stejně nebude na dlouho, takže nakonec rychle uzel v pase. Užil si J, užila si B a na těch pár minut i já. Pak mi asi něco spadlo do oka, nebo nevim... :o)

pondělí 12. března 2012

Je to hlína. Skoro...

 Šak zas venku prší. Nene, nebrblu, na Vsetíně prý dokonce sněžilo, takže jsem vlastně s takovým malinkým jarním deštíkem navýsost spokojená:o) Pobyt venku jsme každopádně krapet zkrouhli a po zralé úvaze vytasili strašně starou samotvrdnoucí hmotu. Měla na čase. Návdavkem jsem ještě v obale objevila asi dvoucentimetrovou trhlinu, takže rozpracování materiálu bylo fakt místo posilovny. I psychické, tedy. Orgán jak orgán.

 Junior si vystačil s malou hroudičkou hlíny, do které pořád nějak bušil, plnil vykrajovátko kuřecího typu, dloubal prstíkem, dlátkem i nožíkem, doplňoval vydrolený tmel v okenních tabulkách, hojně sypal pod sebe, do čaje i na vlasy a tak furt. Bezva. Už hodně dlouho tolik nepobyl u jedné činnosti, blaho...

 Zlobivé stehýnko si udělalo hliněnou misku, loni si dělala podobnou, tak asi zakládáme tradici, či co. K Vánocům by si přála hrnčířský kruh. Vzhledem k faktu, že mýtus Ježíška zcela čerstvě padl, bude aspoň v našich silách vysvětlit, že ač byla hodná, naše finanční možnosti tento dar rozhodnopádně neskousnou. Bohužel, já bych jej taky brala.

 B košíček, cedulka na dveře a vykrájené polotovary na další jarní tvoření.

Ta armáda motýlů, kuřat, zajíců a vajec jsou taky poloviční tovary, Velikonoce za rohem, tak ať máme kde brát. Pro-to-že... až se tavná pistole zeptá... (atd.) :o)

PS: To oni nám k tomu odpoledni tak hezky hráli, jéje... Láska!