pátek 31. srpna 2012

Generačně starší, II. ročník

 Letošní výprava tatíků s dcerami se nakonec stihla v rámci letního volna. Úspěšně tak proběhl druhý ročník Generačně staršího venčení, což s velkým nadšením uvítaly především holky (ale možná, že ve skutečnosti to bylo úplně jinak a taťkové je s přehledem trumfli). Loňské pohorky si to směrovaly do Hostýnků, letošní do Vsetínků:o) Tož Lideč, Pulčín, Lidečko - Čerťáky. Pro děti naprostý ideál. Skály, totemy, studánka, večerní oheň, smažák s americkými bramborami a tatarkou a kofol tolik, že to v pohodě pokryje zbytek roku. Taťkové jsou prostě borci! Když užívačka, tak se vším všudy. Sice pak můj muž říkal cosi o tom, že holky dost blbě spaly, ale to už je ten základní princip příčin a důsledků, drahý...

.
den první končí
a
den druhý začíná
.
 (na Pulčinách už startuje regulérní podzim, jupí ♥)

 Fotka jako střižená z cyklu na téma o tatíncích-hrdinech...

 Trochu zmrzlý mlok a čertíci na Čerťákách.

PS k Moravě: Leni, zbytek fotek nahraju na Picasu a pošlu Ti odkaz. Máte tam fajne špeky:o)

úterý 28. srpna 2012

Squatting

Dneska mne probudil šílený sen. Neskutečně nepříjemný, tíživý a hlavně tolik reálný. Bylo něco před půl šestou ranní a já už měla trochu strach zavřít znovu oči, aby ten děs nepokračoval. Slunko brzy rozebralo ocelové nebe a já věděla, že dnešek bude muset jet na dvěstě procent, aby se rozebral i ten chaos v hlavě.


...po hrubém vyklizení ...

 Dodělali jsme s dětmi jejich malý letní squat. B dlouho mluvila o domečku, bunkru, klubovně, až jednoho dne slovo dalo slovo a v rámci táboráku jsme vypálili všechny odřezky, větvičky a vánoční stromky, které se za ta léta v kotci nakupily. Dobrý fajr to tenkrát byl. Kotec kdysi obývali dva dobrmani, původní majitelka byla, dle vyprávění, velmi svérázná dáma. My tam teď máme děti:o) Jsme ještě svéráznější!


Ogárek urputně zapracoval s čerstvě naděleným nářadím. Mmj jsme zjistili, že tím obyčejným plastovým kladívkem za pár drobných z hračkářství LZE zatlouct hřebík. Sranda. Polička je stará, stařičká, po mně. Byl to snad nějaký obchůdek tenkrát, police stála na těch dvou soklících, které teď míří vzhůru a kolmo byl napojen pultík. Matná vzpomínka, možná zcela lichá. Spodní polička je Ogárkova - auto, kladivo, auto, prostřední pak Zlobivého stehýnka - plechovka se špendlíky, kamínky, kačenka. Gender jak poleno.

Odpadkový koš, tajný východ přes kůlnu, V-éčko naruby. Ale svoboda tu platí, i když se třeba staví na hlavu:o)

S kámošema forever! Gumáky rulezzz...

středa 22. srpna 2012

Monkey Business do zálohy

Co v ty pařáky taky dělat jiného, než plést zásoby na zimu...
Návod je zde, na MMB. Použila jsem přízi ze zásob, jde o Yetti od Vlnapu, jehlice vel. 4. Yetti počítá s 4,5-5mm, ale nechtěla jsem kuklu zas až moc volnou. Návod sice počítá se 4mm jehlicemi, zato s tenčí přízí. Původní velikost je na 1,5-2roky, já potřebovala na tříleťáka. Kompromis klapl a Ogárkovi je akorát. Gut.

Momentálně vzpomínám s láskou a jiskrou v oku na bratrovo triko, černé, s poloviční sněhovou vločkou a jednoznačným nápisem - Thank God Summer is Over! On to má primárně skrz lyže, já skrz tu náladu. To neovládneš, konec srpna jede prostě v tyrkysu.

pondělí 20. srpna 2012

Cukr, káva... autodráha!

Vzhledem k Ogárkově obsesi auty byla vlastně výroba této dráhy jen otázkou času. Měli jsme doma už více modelů, ale většinou takových lážo-plážo, prkno a jede se, takže auta v průběhu závodu různě padala ze srázů, což není nikdy sranda, a navíc to byla závodiště většinou jednodráhová, což taky házelo pár bodů do mínusu. A tak jsem jednoho krásného dne naložila děti do auta a vyrazila hezky konzumně směr OBI nakoupit nějaké ty laťky, fošny, číslice pro efekt etc. Oficiální verze pro Ogárka zněla - police pro taťku. On totiž Ogárek slavil v srpnu svátek a tato dráha byla společným rodinným dárkem, překvápkem stloukaným tajně, v noci, s radostí. Gut.

Zlobivé stehýnko té minivrtačce celkem propadlo. Pořád něco šolicháme a já jsem jenom ráda. Posledně si s kamarádkou odvedle a s Ogárkem vyrobili dřevěné přívěsky s vybroušeným počátečním písmenem svých křestních jmen, já jsem vyfasovala přívěsek se sedmikráskou a pěti puntíky. Ty mají samozřejmě svou jasnou symboliku... Na pozadí fotky výše je rozpracovaný tyrkysový trpaslíčkový svetr větších rozměrů (cca 1-2roky). 

 Tímto se naplnila trilogie Šimonových opičáren (1.+2.), tentokrát i s malým bonusem pro jeho sestru (housenkové čepice na přání jejich maminky).

čtvrtek 16. srpna 2012

Projekty při dnešku:o)

 Dnes od rána bílého kuchtění und kutění. 
Zhruba tak od čtvrté odpolední už jen mlaskání und laskání.
 (Nad tím vším teda non-stop výskot a jásot a hulákání a dohady, občas malá křivda s trochou slz, nějaký ten pád bez slz - já sem spadl a neplakám, myšlenky v pejru a přání sto rukou, což by, tuším, stejně zůstalo nedostačujícím množstvím.)

Obligátní šneci - listové těsto, vejce s česnekem, šunka, niva, eidam.
Mozzarela s rajčátkama (spasena dříve, než byla zachycena).

I děti vzaly dopoledne spravedlnost do svých rukou a rozhodly se vyrobit exkluzivní modely aut. Vytáhla jsem odřezky, pilku, svou milou minivrtačku a začlo se. No srandy hromada. Plech šneků málem padl za vlast, jak jsem se do toho "obrábění" s dětmi zabrala, párkrát padl rekord na trase zahrada-kuchyň a stejně jsem měla intenzivní pocit, že ani tím osobákem bych své duši nedopřála ten euforický pocit uspokojení a štěstí. To až teď. Až zpětně. Díkybohu za takovéto dny!
A na Světín velké juch a jupííí a hodně sil v rekonvalescenci, jsme šťastní s Vámi!