sobota 29. září 2012

Angíně zdar!


Vzhledem k angíně, která se v životní premiéře usídlila v organismu Zlobivého stehýnka, jsme teď nuceni pobývat výhradně doma. Opruz. Tím spíš, že už je absolutně bez příznaků, jakože fit a svěží a přitom se zákazem na všecko možné i nemožné, co nás ve skutečnosti tolik baví (=lítat venku). Přechod z letního open air fungování se tak pro letošek stal poněkud překotným a jedinou naší zbraní je výtvarka a hry a knížky a pohádky a těšíme se mocmocmoc, až bude angína v trapu a my tím pádem též:o)

 Stehýnkovo razítkování - brambor a korek a víko od veliké krabice.

Ogárkova tvorba aneb Malby bez hranic. Graffity na okenní tabulce, krása totok!

Ruce, které jsme si prostě musely vyzkoušet...

 Plastelínoví ježourové, klasika nad klasiky, v MŠ snad ještě za nás:o)

Radulovic magnetická fára.

Dřívkový katapult  - neuvěřitelně výkonný, tak to máme rádi, když se vyrobí něco, co pak slouží a funguje i dál:o)

 Další Stehýnkova Dotee a rukavicová příšerka pro Ogárka:o) Patrně už nám hrabe. Nepatrně.

...a pro případ potřeby prošťourání mozkových závitů a prudkého intelektuálního rozvoje tasíme home made scrabble. Staré, prastaré, ale osvědčené a milované. Cena šul nul, soustředění pekelné = chvíle ticha aspoň od B zaručena, Ogárek sice metelí furt, ale s tím pytlíkem na hlavě k tomu člověk přistupuje úplně jinak. Šmudla.

čtvrtek 27. září 2012

Ogárkovo ♥

Den se se dnem sešel a to Slunko už je s námi třetím rokem.
...kujem tam, ať už kamkoliv:o)

pondělí 24. září 2012

Blízká setkání

 Nedávno Radule odkazovala na jeden skvostný projekt. Nebeská šála:o) Je to fakt milý nápad, každý den uplést řadu tam a zase zpátky, v barvách přesně podle nebe toho dne. Nebo aspoň přibližně. Tak pomalu připlétám, co nebe dá a těším se, co z toho nakonec vyleze. Možná čtyři polštářky? Možná fakt ten šál? Cokoliv jiného? Každopádně těšim.

 Dnes jsem byla s dětmi v knihovně. Nějak samovolně mne to táhlo ke Skácelovi, on je genius. Kdysi jsem četla B před usnutím právě jeho Básně pro děti. Občas jsem se na chvíli musela odmlčet a občas jsem musela přítomnou chvíli potlačit úplně, aby nebyla tíživá i pro jinak nezatíženou duši. Ať tak či onak, je to jedna z nejlepších knížek, které jsme s dětmi (a pro děti) četli, tak ráda se k ní vracím.

Jinak se u nás po sto letech šije Dotee, téma dětského swapu pro tentokrát zní - Blízká setkání třetího druhu. Pro Stehýnko ideální, měla jasno hned. Blesk z čistého nebe. Něco podobného jsem zažila dnes já s pruhatýma fuskama, velmi, velmi blízké setkání, vážení. Když musíš, tak musíš... :o)

čtvrtek 20. září 2012

Zateplujem!

 Včera dofinišoval projekt Duos svetros. Jeden z nich je tradičně pro B a druhý, zcela výjimečně (vlastně premierově, ó, já se mám), pro matinku. Pletlo se jedna báseň, letitá zásoba zchudla o pár klubek a já o pár černých myšlenek, co už kruci s nimi?! Ještě pár takových svetrů a dek a tak a člověk si bude moct koupit novou přízi, to je dobrá motivace. Trochu falešná, ale víte jak je to s tím tonoucím a stéblem trávy...

 Svetro-vesta pro Stehýnko byla už dlouho v plánu. Dokonce jsem ji kdysi pletla v menší velikosti, ale pak jsem ji, ani nevím proč, zase vypárala, prostě nějak neladila, snad že byla z nějaké světlé příze, snad že k sobě díly moc nesedly a táhlo to, nevím už přesně. Tentokrát si B vylosovala přízi sama, díly sedly dokonale a dokonce jsem se už, poučena vlastními pletařskými průšvihy, vyvarovala pár maličkostí, na které v návodu nebylo upozorněno (a které jsou možná příčinou toho, proč první vesta skončila vypárána do klubíčka). Tak.

 :o)
Jinak návod je zde.
Pletla jsem na 5mm jehlicích, přízí Alpina v božském odstínu Petrol, který už se k mému velkému zděšení nevyrábí. Vůbec Vlnap zkrouhl strašně moc příjemných barev, které byly ještě před nějakými třemi lety k mání, béé...

V průběhu práce na Stehýnkově svetru jsem prostě a jednoduše zazáviděla, protože ta vlna... ta barva... ta hřejivost... chcu takýýý:o) Tak jsem si v hlavě sesumírovala veškeré požadavky na Janin svetr snů a jelo se. Předně hladký žerzej. Už jsem taková. Krucánky ok, ale rozhodně ne na mně. Dlooouhé rukávy. Raglánové, samozřejmě. Žádné sešívání, takže raglán ideální. Volné kolem krku. Trocha asymetrie - zapínaní ve třetině. Mimipupek ven, líbí se mi to tak. Až porodím, budou díly držet hezky u sebe a vyvalené pupky přenechám -náctiletým. Budu už seriozní 3D matka v petrolejovém svetru s perleťovými knoflíky. Hustý.

Opatrujte se a k víkednu s úsměvem! Bo pátulíneček, jak říkával Robert:o)

čtvrtek 13. září 2012

Údolíčka a tak

 O víkendu jsme byli na Soláni. Je tady na Valašsku pár míst, která se za těch pár let, co tady žiju, vepsala do centrály absolutně nesmazatelně a na jejichž návštěvu se vždycky těším jak to malý děcko. Soláň patří mezi ně. Už jen pro ty výhledy, Beskydy jak na dlani, zduřtě! Z kopce na kopec to člověku vždycky přijde jako takový kousek. Čistá trasa. Jakoby vnímal jenom to podstatné a ten šrumec v údolíčkách všedních dní se jej až zas tak moc nedotýkal. Hory jsou Láska, říkám furt...

 Na druhou stranu ale taky říkám, že ona ta všední údolíčka nemusí být vůbec zlá. Třeba taková radost z finišující vesty pro jednu nespokojenou slečnu. Zlobivé stehýnko začalo mít nepatřičně rýpavé poznámky o tom, jakým směrem se ubírají matčiny pletky poslední doby. Má recht, holka. Šla jsem do sebe a z té nejkrásněji petrolejové příze jí vypletla tři copky na pupek. A pár hrášků na ramena. Kompletace již brzy, zatím se blokuje!

Nebo údolí dneška. To jsem zase v kumbále našla krabici s odloženými věcmi. Takové blaho, hrabat se v minulosti a přes veškerá možná i zcela nemožná pohnutí si uvědomovat, že ty cesty vedly k dobrému a ve stavu tady a teď je přecejenom dost hezky. Tarotové karty, které mi kdysi přivezla kamarádka z Anglie a s nimiž sdílím tak maximálně nadšení z krásného grafického provedení. Lístek na Garfunkela, byly jsme s maminou. Její hodinky. A taky její dřevěný prstýnek, prasklý, vyspravený měděným drátkem. Přívěsky, které jsem na střední zbožňovala a nedala bez nich ani ránu. Psaní od muže, čerstvě po návratu z Turecka. Naše cesty se pak na pár let rozešly, ale bylo zajímavé číst, co cítil čerstvě po návratu - tím spíš, že já o něčem takovém neměla nejmenší tušení. Recept na nejlepší nákladaný hermelín, od kuchaře z BasketBaru, kde jsem brigádničila to léto, co už byla v pupku má prvorozená. Mmch ten náčrt těhotné ženy výše je asi čtrnáct let starý útržek z bločku. Ve skutečnosti jako dnes:o)

36. týden startuje, věčně kopajícím a škytajícím mrňousům zdar!

čtvrtek 6. září 2012

Centrála už jede podzim

No. Já vím. On ten podzim má ještě trochu času a zatím to tu patří létu, ač už krapet lomenějšímu. Já už se tak ale naprogramovala, nedá se. Nemůžu se dočkat, až se to zlaté listí začne tiše snášet, na ty šustící závěje a pečení brambor v popelu po úklidu zahrady. Vznik tohoto plédu byl vlastně absolutně nevyhnutelný:o) Pléd pěkně tlustý, jaký mívala babička a já si jej tak ráda házela přes záda, když se chlad začal pomalu vkrádat pod košili. Už vidím, jak v něm sedím pod jabloní, sleduju děti a zhluboka se nadechuju sychravého času. Luxus. Tohle přesně je pro mne ráj.

Popis na šál je, jako obvykle, z Ravelry. Chvíli jsem váhala, jakou přízi ze zásob vylosovat, ale nakonec padla volba na huňatou a poctivou Yetti od Vlnapu. Na jehlicích č. 5 přibývalo to podzimní slunkové chumlání jedna radost.

Já se tak těším, tak...