Jsme si v neděli zase vyrazili na orchideje. Gut. Starší dvě kuřata byla vzácně s babičkou a dědou, tak jsme se nechali unášet tichem, soustředili se na mentální očistu a fyzickou nálož:o) Taky gut!
(Orchideje sem tentokrát dávám okrajově, zato tu máte boží mouchu a luxusní bivak.)
U auta srandičky srandičky, fotky v odraze, hohoho. Tak hezky tu je! Telefonát, kdy a kde předám zakázku. Nakojit, připásat Benjamínka do sedačky a může se vyrazit!
Ale fakt je tu božsky! Jedééém...
...
One hour later...
Zmatky rozlítané matky (genetické zatížení, o mé mamce dlouho kolovala říkanka - založená na pravdivé události - Já mám matku workholičku, zapomněla na holičku), no jo. Realita mne zase doběhla. Hodina stresu kvůli SIMce, pátrací akce hodna Sherlocka a neuvěřitelné štěstí, že mobil mi byl doručen až domů. Dobrej kraj. A telefon je stejně pašák, že se udržel na střeše auta až po první velkou zatáčku, těch +-300m si musel dost užít (následný pád a lisovačku asi méně).
Nervy uhladí jedině rebarborový koláč! Jednoznačný favorit, prozatím.
Recept v květnovém Albert magazínu nebo tuto.
