pondělí 19. srpna 2013

Ještě k Modré

Když už tam totiž budete, byla by fakt škoda vypustit Archeoskanzen. Já vím, že to musela být těžká doba, ale teď, v dnešku, s těmi všemi relativními jistotami a teoretickým bezpečím, jsem se tam cítila tak dobře. Volný dech a lehký hrudník. Jsem zpátečník, kontakt s přírodou mi dělá dobře. Hliněné domy a doškové střechy a kameninové nádoby a kolíbka z proutí tolik hladily. Každý má nějaké to své nej. Tohle "prapra", dost nature a tak trochu primitivní (v tom nejlepším slova smyslu) je asi to mé. Love it!

A ano, navštívili jsme i velehradskou baziliku. Zaplatila jsem dobrovolné doporučené vstupné, zasedla do lavice a snažila se nasát trochu té atmosféry. Benjamínek spal, děti vzácně pochopily, že maximální hladina hluku = šepot. I přes velkolepé prostory jsem se tady cítila stísněně. Po Modré to bylo dost okázalé. Z extrému do extrému, přičemž mně osobně ladil ten první pól. Tak trochu mám pořád pocit, že kostely by měly být skromné a prosté, sorry.

(Kvalita spánku každopádně neskutečná, prospal celou velehradskou část. Gut.)

10 komentářů:

  1. Jani, dobrý večer. Potichu ale často k Tobě nakukuju a nasávám pohodu:-)) Dnes reagovat chci, kdysi dávno jsem měla na škole profesorku dějepisu. Dáma věstonických rozměrů a chanellovské elegance - šálku a sukni vždy sladěnou. A tato dáma měla jeden úžasný dar - neučila, vyprávěla. A dodnes si pamatuji jednu větu právě o té honosnosti kostelů - že pravá víra a skromnost skončila u F.L.Věka.Pak už to bylo jen o tom, jak posadit prostého člověka na prdýlku nikoliv z víry ale z pohledu na zlaté oltáře...
    Přeju krásné dny, Magda

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky...také jsem staromilec a obklopuji se věcmi starými a ještě staršími...někdy mi přijde, že jsem se narodila do špatného století...
    Přeji krásný večer...Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Mimísek je úžasnej. Ano, i já mám ráda prosté skromné kostely.

    OdpovědětVymazat
  4. Po zhlédnutí pivka jsem klidnější, že to není jen o dětech.
    Skanzen vypadá jak naše chalupa (s elektřinou a vodou, samozřejmě).
    Jen nevím, jestli jsou ty výlety spíš pro dospělé nebo děti. Naši to taky praktikovali, ale myslím, že se tím vyšťavili a teď si vystačí s hospůdkou.
    Není nad rodinnou idylu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tak každé období má asi svoje, až budou naše děti na výšce jako Ty, asi už je nikam vláčet nebudeme, že jo:o) Teď jezdíme - máme dost excentrické děti a být s nimi doma je prostě za trest. V prostoru tu energii tak krásně rozpustí, že o nich skoro ani nevíme. Takže děláme to asi pro sebe. Děti jsou venku a tam je jim dobře a neprudí a nemlátí se a tak a my máme tím pádem třeba i deset minut klid a rozhovor ve dvou. Dobrý je to.

      Vymazat
  5. Jani,
    moc hezký výlet jste měli. Budeme se do té Modré taky muset s dětmi vypravit.

    OSOBNĚ SE TAKY CÍTÍM LÉPE v prostém kostele než v bohatě zdobeném.
    Těch prostých je v naší republice asi ponejvíc.

    Zní to, jako by ses "na Velehrad" trochu zlobila... Musím na "jeho" obranu říct, že za tu přezdobenost a kýč může, myslím, především sloh, ve kterém je postavený, rokoko-barokní. Kostelů v tomto stylu moc není.

    Kdysi se můj muž ptal jednoho pana faráře, proč jsou některé kostely tak přezdobené a odpověděl mu, že ty chrámy nezdobí lidi sami pro sebe, ale je to symbolické vzdávání úcty Bohu.

    Často slýchám "Církev by měla být chudá". Když se podívám na spoustu kněžích, které znám, na nuzné, plesnivé fary, ve kterých bydlí a jak je opravují ze svých prostředků a za pomoci druhých lidí, tak si dovoluji říct, že Církev není bohatá.
    "Jakto, že jsou mnozí kněží teda tak vypasení?" Protože je jejich farníci zvou na obědy, staré babičky jim nosí denně bábovky a cukroví, za každou svatbu, křest, pohřeb dostanou sladkou výslužku,... Kdo z nás by pak nebyl břichatý? :)

    Každopádně, ať už je velehradská bazilika jakkoliv přešperkovaná, pro mě je to hezké místo a bylo by škoda, kdyby nebylo.

    (Toto je můj nejdelší komentář v historii. :D )


    OdpovědětVymazat
  6. Ano, tak do Modré bych se hned nastěhovala. V této prostotě a jednoduchosti tepe taky moje srdce. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. K Velehradu mám srdeční srdečný vztah, vyrostla jsem tu, ráda a často se sem vracím....je to místo, které i přes svou okázalost má velkou duchovní sílu....pamatuju si však časy, kdy poutníka v bazilice nevítal nápis s požadavkem na dobrovolné vstupné, boční kaple byly otevřené a volně přístupné, bez výhružných nápisů "alarm", bylo tu více intimity....současný pan farář pro mě změnil baziliku k nepoznání...tak se na ni dívám teď víc zvenku, prostor před bazilikou je krásný, a zvláště večer, kdy je tam člověk téměř sám, je to místo, kde se roztěkaná mysl zastaví....

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě k tomu Velehradu, Ali a Naryo. Já se na Velehrad vůbec nezlobím, ani náhodou, jenom mně přijde, že ten byznys a všeobecná doporučení a omezení a požadavky řvou poslední dobou odevšad, jasně, taková je asi doba:o) Stejně se s tím na některých místech nesmiřuje lehce a ano, jsou i místa, kde to člověk absolutně nečeká a nutně jej to zaskočí (jako se to stalo mi ve velehradské bazilice). To nemění nic na faktu, že chrám je to velkolepý a pokud má k místu člověk navíc vazbu, Naryo, tepat bude navzdory alarmům i poplatkům, rozumím tomu. A je pravda, okolní prostory i Velehrad samotný = půvab. Děkuju za postřehy/echa/čas! Vážím si!

    Magdy obě, Amelie, Kristy - ...kuju ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Trochu té prostoty zakoušíme na chatce..každopádně zpomalíme na únosnou životní míru :) a tudíž máme i pocit, že jsme o pár let zpět tj. mladší a hravější. Prima výlet jste měli!

    OdpovědětVymazat