úterý 31. prosince 2013

i kdyby vám srdce na kusy rozštípali, nikdy neklesněte. ve vlastních očích především.
rokem 2014 šťastně a statečně. to dáme:-)

pondělí 30. prosince 2013

Celé svátky


mám před očima tuto fotku. Výborná! U nás asi takto - jedno děcko nemocné, druhé aktuálně odstavené (plus dvě klubající se stoličky), třetí prepubertální - jemně řečeno. Prima trojkombinace:-) Kluci se pomalu vrací do normálu, u Stehýnka si na ten její nový normál budu muset pomalu zvykat já, jelikož Boží mlýny.
Vánoce 2013 nebudou nikdy, nikdy zapomenuty:-))) Naplno. Howgh.

úterý 24. prosince 2013

Radostné Vánoce!

Vánoce jsou ideální chvílí pro hrabání se ve starých fotkách. Vrstva prachu na kufříku napovídá, že je to opravdu činnost veskrze sváteční:-) 
Říkala jsem Vám už, že se naši brali o Vánocích?

Hostinu svatební pak protáhli do té štědrovečerní, se stromem až ke stropu, jak už bývalo u babičky zvykem. Omladina rozdávala dárky. Děda se strejdama a s taťkou si nalili něco ostřejšího. Všichni pomalu ujídali babiččin výborný Malakov nebo kompot z křížal. Hovory. Smích. Babiččino vzpomínání. Trochu nervy ze všech těch příprav. Ale radost, že se všichni sešli. Štěstí. Možná to tak bylo. Třeba si to idealizuju. Ale přesně tak si pamatuju Vánoce u babičky já. Za chvíli prskavky a jde se na Půlnoční, hošťálkovský kostelík čeká. Haleluja.

A Vám všem, kteří sem zbloudíte - radostné Vánoce!
Klid a radost a (s)mír. Dík za Vás. A velký dík Vám.
(Přeju já, na fotce s bratrem - něžným blondýnem.)

neděle 15. prosince 2013

Ančino voňavé

Kdysi jsem učila Aničku, skvělý člověk. Byla tak neskutečně nad věcí, že si proti ní člověk občas připadal jako naprosté ucho. Vždycky držela dekorum a odstup, smála se nesměle a tak trochu omluvně, mluvila rozvážně, vnímala velejemně, jednala dost zodpovědně a chápala neskutečně přesně. V té čtvrté/páté třídě tímto dost vyčnívala z davu. Nezapomenutelná. A ty její oči! Přes veškerou tu svou zodpovědnost/urputnost/vážnost byly nejjiskrnější. Vždycky si mne při výuce chytla a já se pak snad ani nechtěla pustit. Vážně se dokázala smát očima, radost ji sledovat. O pár ročníků níž měla bráchu, který jí neřekl jinak, než Anko. A Anka byla prostě borka a to nejen pro všechny zmíněné charakterisktiky, ale taky pro voňavou směs, kterou nadělovala na Vánoce - a po odchodu ze školy posílala po bráchovi, ta její zodpovědnost, víte:-)

 Když už si teda dáte tu práci a vykrájíte hromadu hvězd z pomerančové kůry, dost dobře Vám zbyde ještě větší hromada zbytků. Ty můžete a) vyhodit, b) dát dítěti do školy na sběr - pokud se škola sběru účastní, c) vyrobit si Ančino voňavé... potpourri podomácku:-) My to tak nějak "spravedlivě" dělíme nezi b) a c), protože b) = happy Stehýnko (škola se sběru účastní), c) = happy (jemně zfetovaná) matka. Vánoce!

Kromě nakrájené/natrhané důkladně vysušené pomerančové kůry potřebujete už jen takové to typické Vánoční (perníčkové/svařákové) koření - skořici, badyán, hřebíček. Jakože solidní lidé asi dají pravou vanilku v lusku, ale Anka dávala vanilkový cukr, tak se toho držím. Ance já totiž vždycky věřila. Celou směs hezky promíchejte a to je tak šecko. Technická - pokud Vaše Ančino voňavé bude míchat potomstvo, v posledních momentech doporučuju dohled - já to těžce podcenila, šla na Palouk ukolíbat v kočáru Benjiho a když jsem se vrátila, vanilkový cukr se jaksi... vypařil (corpus delicti - Ogárkův prstík a pusina od cukru ♥).

Pak už jen mističky/skleničky, darem jsem dostávala bez víčka, hrdlo bylo jen překryto látkou a převázáno lýkem. Na ľudovú notečku. Jakože epes rádes. Cítíte to? Pecka. Voňavý týden přeju a nasávejte. Atmosféru, samože...

čtvrtek 12. prosince 2013

so easy.



Měla jsem tu povídání, ale nakonec jsem ho vymazala. 
Ono je stejně všecko podstatné z poslední doby v té písni. 
Díky za rádio v autě a jednu pozdně večerní - časně noční jízdu přes namrzlé kopce. Zrovna ji tam hráli a ten klid, navzdory třem dětem na zadních sedadlech (z toho dva modely řvoucí a třetí napruzený z toho řevu kolem), nezapomenutelný. Čas se zastavil. Kouzlo.
Zítra cesta daleká. Těším se jak malej Jarda. 
Na jízdu po dálnici, svařáky, světla, chachary vodevšad, nový bejvák a taky na sebe. 
Už jsem se fakt dlouho nepotkala a začínám si chybět.

neděle 8. prosince 2013

Pro ten pocit

Jsou věci, které prostě člověk musí zkusit. Bez kterých by se úplně klidně obešel. Které by mu nechyběly a v tichu noci by si po nich nestýskal. Únikovky, které vás hodí o pár let zpátky. Vyplujou vám všechny ty první sněhy, zakloněné hlavy, přimhouřené oči, promáčené oblečení a andělé v závějích. Bílé ticho, pomalé a lehoučké. Láska. Některé věci se zkusit prostě musí. Jen tak. Pro ten pocit.


Jen tak. Pro ten pocit. A taky pro tu radost, víme. Opatrujte se.

úterý 3. prosince 2013

...si hrajem


Takže vlastně nezlobíme. Teoreticky. Praxe bývá mnohdy diametrálně odlišná, ale to nechme, v tento poklidný a povznášející čas adventu, raději být:-) Na dveřích už visí Anděl Pohodář a díky Lucčině odkazu máme na stole (opět) Andělsky nadýchaný perník. Cukry fungují, těžká pohoda dolehla i na nás. Life is sweet, říkám furt.

Letošní PF-ka se ponesou v duchu plastu, což teda (pro mne osobně) není zrovna žádné terno, ale děti tááák moc baví skládat a žehlit, že by byla škoda toho nevyužít. 
A ta liška! Krásný to bude.

A což teprve jednoho krásného dne tato liška:-) - zdroj tuto.

Svatozář.
(Počkat, neměla jsem tam stát já, matka?!)