Odříkaného chleba

 největší pytlík. Klasika.

Pokaždé, když na praxi/ve škole najel nějaký chlapeček na téma dinosauři, oléval mne smrtelný pot. Vážně. Jakoby se mnou někdo chtěl rozebírat chemické vzorce nebo na mne mluvil esperantem a přitom předpokládal, že mu samozřejmě musím rozumět. Mohla jsem se třeba tvářit vstřícně a zapáleně, každopádně jsem byla úplně mimo mísu.

Život to ale zase tak hezky vypointoval, šprýmař jeden, že ve Vyhnálkově (dost možná v celém zlínském kraji) nenajdete radikálnějšího dinofanatika. Ogárku, Tě žeru. A děkuju. A studuju svižně a hbitě, jako když pachycephalosaurus ocáskem mrská. Nebo zrovna tady Magyarosaurus. Rozhodně ale ne Ankylosaurus, ten tam má totiž palici, kdyby jste náhodou nevěděli.

PS: Tohle je čistě podpůrný post pro všecky matky, které do toho triasu/jury/křídy spadly tak trochu proti své vůli, ale chtějí to ustát s lehkostí matkám vlastní. Knihy nám už rukama prošly všeliké, každopádně tyto kartičky se nám osvědčily nejvíc. Nas ne dogonyat!!

Zdraví parta hic. Svítí!

Snad

Snad už ti tají ledy.

Snad se vrátíš do míru. Třebaže chudého.

Fotky z Ukrajiny. Některé jsou mého muže, některé Ivana. U mne tenkrát finišovalo Ogárkovské bříško, ale s mužem jsme si slíbili, že tam jednou pojedeme i spolu. Věřím tomu furt.

Ňuch.

 Před chvílí jsem se s dětmi vrátila z Brna. Navzdory nejistotám posledních dnů jsem klidná a vyrovnaná jako už dlouho ne. Na otočku po okreskách, tam přes Buchláky, zpátky Kroměříž, jako když jsme jezdili za babičkou do Židenic. Dávno. Dálnici jsem ignorovala. Potřebovala jsem si připomenout ten pocit z dětství - občas zastavit, dát kafe na benzince a taky pár koleček kolem auta. Bonpary! Ony ty dálnice jsou občas naprd, zvláště pak ty životní. Hlavně nepřibržďovat. Výpadovka.
 

 Adélka pětidenní, Láska nebeská. Zázrak.
Dobrou.

Na kopeček děkujem!

 Kdysi jsem se bavila se svou služebně nejstarší kamarádkou o tom, že vydělávat barevné papírky a pak za ně něco kupovat je celkem pruda. Že nejlepší je směnný obchod. Suše konstatovala, že prvobytně pospolná společnost je hudbou dávné minulosti a bez peněz že dneska nic nejde. Finanční poradci:-) Takže. Poslali jsme "krokodýlí ušatou", jak ji Zuzka hezky nazvala a obratem došla odveta. Surprise! Radost za radost. V blogosféře všecko jest možné.

 Pro Ogárka retro mapa, geniální. Ležel v ní půlku odpoledne:-) Gottwaldov!

 Stehýnko náramek, ach ach...

 A matka - pozor - slaďounký liquere. Vynikající. Už jsme s mužem testli a kočička nekecá - mňaaam!

A ta kopa muffinů?! Nechápu nic:-)

Zuzko, obrovské díky! Přiloženou pauzovací GPS někdy použijem, ju?!

Nejsme prach

Bratrova malá rodina už není malou rodinou:-) Adélko, vítej ♥

Z kůže krokodýlí (jakože)

Když už Klárka psala o bublinkách  - toto využití znáte?! Hohoho...

Naše oblíbená publikace opět v akci. Mmch - kdo ji ještě nemáte, doporučuju zas a znova. Naprostá pecka pro děti a další hravé, k dostání třeba tuto.

 Technika jednoduchá na pomůcky i provedení - taška, barvy, bublinková folie, fixy, pomocný papír a hubka na tupování. Zbytek už zvládnou děcka samy. Fakt. Ozkoušeno.

Oční a pedikúra. I to zvíře je schopnější než já. Ale na očního už mám aspoň číslo!

Ještě měl mít šupiny flitrové, ale nakonec vzal Krokouš roha dřív, než jsem se odhodlala. Taky dobře:-) A jen skromný dotaz na okraj, když už je to tady dneska takové zvířecí okénko - čistě teoreticky - neválí se doma někomu nevyužitý starý pavouk na celé housle? Za případné echo srdečné díky. J.

Králičí

Jeden odhopkal, druhý přihopkal.

Ťápo, tu nejsladší a nejšťavnatější mrkev & lány zelené jeteliny v těch věčných lovištích přejem!

♥

A Pondělí, dík. Je to teď ten nejtalismánkovatější Stehýnčin talismánek:-)

 Naše oblíbená antisplínová!