čtvrtek 30. ledna 2014

Kompletace

Odhaduju, jak dlouho musel tento polštářový díl odpočívat v pytlíku. Můj tip je, že pochází někdy ze zahnizďovacího období v Kopřivnici, možná už jsem byla tou dobou na světě, nevim. To by házelo nějakých +-33 let do mínusu. Dobré vědět. Někdy věci, které rozděláme a nedokončíme, můžou dotáhnout ostatní třeba za třicet let. Klid.

Vzpomněla jsem si na Jeve a , jak s těmi kousky látek vždycky kouzlí. Mamka to měla podobně, většinou zpracovávala nějaké větší/menší kusy a točila tak dál látky, které už nikdo nechtěl a šly by nejspíš na hadry. To se mi líbí. Třeba kohoutí stopa na tom polštáři je ze tří částí. Plus šmírák, tedy.

A tehdy, když jsem dostala brněnský balíček od Katky s nejradostnější kapsičkou na celém širém světě? Už má ségru, jednobarevnou. Pochopila jsem, že v oblasti šití strojmo by bylo radno začít od píky, tak se momentálně specializuju na kapsičky. Těch není nikdy dost:-) Návod. Gumičková inspirace tady!
Tři sestry.

Život je takovej a jinej nebude - šijem proto, aby pletky měly ňuch-ňuch pelíšky:-)
Se srdcem od Lörijany!

úterý 28. ledna 2014

Comeback

Po deseti dnech bylo od rána do zpěvu. Už jsem ani nedoufala. Banda dětí v chalupě je boží, ale to točení bacilů je občas na palici. Měla jsem už pocit, že se mi Benji postupně implantuje zpět do krajiny břišní, jak byl asi 20hod/denně v šátku, jeho nespaní bylo tentokrát totální úlet. Nesmál se. Neblbnul. Reagoval minimálně a většinou dost vážně. Nezvyk. To ticho bylo strašně nahlas, jestli mi rozumíte...


Dnes co nejdřív ven, ven, ven...!
pletení/krmení/cukření
(outdoorová verze)

 Vypadá to, že nápis na schránce vzalo pár lidí doslova, cestou z Trosky (jedna z místních hospod) vyjde SCHOVAJSA a SCHOVAJ SA nastejno. Jen teda zamykat nemuseli, když už, kura, zvou...

A jedna spešl fotka na závěr. Mně se to tam líbí, Petro. Musely to bývat úžasné prázdniny, v bezpečí babiččiny peřiny...

sobota 25. ledna 2014

Lapače

Ráno jsme vstali, posvítili si na sníh a nastrouhali na čerstvý sliz. Benji, coby správný bratr, převzal štafetu po Ogárkovi a poctivě teplotuje. Takže teď už jen napadne kopec sněhu, pořádně to všecko promrzne a my pak jen ladně vyběhneme se sáňkama na Palouk a všecko bude zase v řádku. Plán by byl:-)

Ogárek už delší čas postrádá svůj maličký lapač. Furt o něm mluví. Vzpomíná. Mám podezření, že jeho obsese dinosaury už se promítá i do říše snů, bylo by to logickým vyústěním faktu, že nejpoužívanějším slovem např. dneška bylo Pachycephalosaurus..

Vyplétáno takto. Zdobeno chudě, on je Ogárek takový minimalista.

 ♥

Ano, občas se v domě najde i stopa po Janě, aneb nejen dětmi je živa matka.

středa 22. ledna 2014

Já taky!

B: "Co děláš, mami?!"  
Já: "Fotím si tady nějaké rozdělávky..." 
B: "Já taky...," žadoní a opatrně pokládá medvěda s příslušenstvím - její práce.
Ogárek: "Já takýýý...,"  huláká z jídelny, vybíhá a těsně vybírá zatáčku do kuchyně, s tajnou mapou v těsném závěsu. Skoro jako superman s tou jeho pláštěnou. Stihl to.
Já je chápu, když už jim to dalo tolik práce:-)
 Prostě akce Šicí stroj. "Já taky" jelo nonstop. Potřebovala jsem si jenom zalátat rifle a zatím si Stehýnko ušilo polštář...

...a Ogárek papírové řetězy (original od Bohdany/u Bohdany). Nic není nemožné, učím se furt:-)

sobota 18. ledna 2014

Plná polní

I sbalila jsem foťák a tašku, Stehýnku kolobku, Benjimu kočár, pitivo (jak říkávala hošťálkovská babička), Slavie a vyrazili jsme na Okruh. Haleluja! Ven, ven, ven...

Člověk by neřekl, na jaké hovadinky je čas, má-li člověk v partě momentálně jen spícího ročního a bezúdržbovou desetiletou. Ještě teď se vzpamatovávám z toho poznání. Pro krátkodobou změnu dobrý. S Ogárkem lepší:-)
 ♥

Toliko z Vyhnálkova. A moc děkuju za přání k minulému. Přelouskáno (dvanáctka vysvětlena, Peťko!)

čtvrtek 16. ledna 2014

Deset

Je to deset let, co se narodilo Stehýnko. Jakkoliv dávno se to může zdát, z toho dne si pamatuju každičký detail. Slunko a modré nebe v kombinaci s bílým sněhem to byla dokonalá kulisa pro skvělý den. Pamatuju na počínající kontrakce, nakousnutý/nedojezený rohlík, odjezd do porodnice - protentokrát trolejbusem, zapomenutou těhotenskou průkazku, prodýchávání stahů na nemocničních záchodcích (protože byla zrovna kalamita, to víte, pani, po dlouhé době svítí sluníčko a to se nám ta miminka ven jen hrnou), vtipného doktora (tak co to je?! - miminko, krásné, zdravé... - kluk, nebo holka?!? - jé, vy to nevíte? - eh...:-)) i asistentku, která mi dala radu na celý Život (musíte tu bolest přetlačit). Měla jsem výborné asistentky u všech třech porodů, ale tato věta zůstala nepřekonána.

Miminka výborně scanují ty své lidi, všimli jste si někdy? Co jim asi běží hlavou? Nedávno mě Ogárek upřeně pozoroval a po chvíli mi řekl: "Mami, já už jsem tady kdysi byl...." a pak si šel něco dělat. Hustý. Děti vědí, říkám furt. A věřím jim.

Já a moje ženy. Velmi důležitá fotka. Kdo čte, ví. Fragile.
Jedna od Pondělí. ...že děkuju!

pondělí 13. ledna 2014

Chlapi sobě

Benji dostal darem knihu. Starou. S vynikajícím věnováním. Čerstvoučkým. Psaným lehkou rukou, s lehkou ironií. Typické. Dost možná s lehkým úsměvem, nevím. Nebyla jsem u toho. Vlastní zkušenost ale hlásí, že čím hůř je, tím více trdluju. Asi obranný mechanismus. Dost neadekvátní, chápu, ale nemůžu si pomoct. Maturita / státnice / svatba - zfleku bych mohla získat titul Bavič roku. Je to morda, každý se soustředil, meditoval, opakoval, dojímal, jen já a několik dalších zoufalců chytali křeče do lícních svalů. Krásné časy a no stress. Hlavně že jsou děcka zdravý.

 Není to půvabné? Jaký oddaný pohled, ach. Budu trénovat!

Kniha je pro Benjiho, čímž se, Magdi, dostávám k Benjiho portrétovce se sourozenci. Kuřata roční, vol. 3. Aspoň prozatimní verze, než se dokopu k verzi konečné. Vol. 2 k nahlédnutí zde. Nějak jsem to naše bejby přeproužkovala aneb fotíme na poslední chvíli, na převlíkání není čas. Sorry:-)

středa 8. ledna 2014

metr pade

 3 x metr pade světýlek už je smotáno v kumbále. Aspoň že ti ptáci zůstali na lustru, skřivánci na niti, tiší kámoši ze Sluníčka, něžně si tu vlají a hážou prima matoucí stíny po zemi. Benji a jeho foukací obsese by vydala na samostatný post. Veselé. Má super techniku fuku, precizně ji vypiloval nad všemi adventními svícny, co jsme jich mezi svátky obešli, boreček...

Po dlouhé době jsme vytáhli výtvarku, čas strávený doma se "díky" Ogárkově nemoci nafoukl do gigantických rozměrů. Masakr. Bylo třeba nasadit komplet léčbu Céčkem. Citron nejen v čaji/vitaminové bombě, ale taky citronová šťáva jako supertajný kreslící nástroj. To ticho doma, když Kuřata nahřívala papír nad plamínkem, skoro jako v noci (a bez chrápání). Ty vzdechy, když začala citronová kresba vystupovat! Ta panika, když se Stehýnku jeden papír vzňal! Výborné:-) Tématicky ještě Stehýnko jelo na vlně Vánoc/zimy, Ogárek se vyjadřuje celkem dost abstraktně i v běžném životě, proto ani citronova tajukresba nemohla být výjimkou. Ale tak jako žeru ty jeho obrazy životní, dost se mi líbil i ten citrusový a to dokonce tak, že jsem z dřevěného rámu vyšoupla nějaký letitý pikčr a dodala tam to jeho vysoké umění:-)

Někam mezi kytky a světlo. All I need is klid. Aspoň občas a aspoň na zdi. Ok, aspoň od metru pade směrem nahoru. To by mohlo klapnout. Lalala...

pátek 3. ledna 2014

Soledad

Když jsem před časem viděla u Stassy její post o svetru Soledad, bylo mi jasné, že ho jednou upletu pro Ogárka. Na podzimní narozky jsem to nestihla, Vánoce klaply. Gut. Hladký žerzej kombinovaný s rafinovanými proplétačkami po stranách a v předních liniích raglánu mne dost bavil. Vivat Stassy! Vivat Ravelry!
 
Technické parametry:
Popis: Soledad (Annika Barranti) - na Ravelry zde
Použitá příze: Drops Karisma (odstíny 52 a 53)
Jehlice: 3,5mm a 4mm
Velikost: 6let (Ogárkovi jsou čtyři, ale padne. Hlavní jsou totiž záda v teple a rukávy raději k zahnutí - mama deformace) Velké významné plus za ten lodičkový výstřih. Ogárek těžce nese cokoliv ke krku, takže spokojenost bezmezná...

(Hroch už je z loňska, ale kámoš furt.)

Chachá!