pátek 27. března 2015

Matka jemně senilní

Já si to moc dobře pamatuju. Jak jsme se vždycky lehce se soucitem dívali na babičku, kterou dárky od přízně, zejména vnoučecí, dojímaly občas až k slzám. Ten náš chápavý úsměv. Ach. No, ačkoliv ve srovnání s babičkou jsem stále ještě dorostenka, sentimentální notě se poslední dobou bráním dost těžko. Spousta věcí, které by mi ne-až-zas-tak-dávno udělaly radost čistě juchací, mě teď těší řádně do hloubky, s takovým specifickým ocáskem do teskna a jímava a tak. Vždycky jsem byla spíše tvrďák a teď se nemůžu ubránit dojmu, že po magické třiatřicítce mi to život zpětně servíruje i s úroky. Je čas naučit se zase jinou hru, Janičko, haha... Když odešla mamka, dost dlouho jsem musela všecky ty emoce a tak držet dost na uzdě. Prostě to jinak nešlo, rozsypala bych se na tisíc součástek a dokupy bych se dávala asi dodnes. A bylo to velké poznání loňského roku - že tím odkládáním si škodím mnohem víc. Že jsem se třeba nerozsypala hned po její smrti, ale tak trochu koroduju někde na centrále a přilehlé krajině pomalinku furt. To byl velký zlom. To nechci. Tak pomalu servisuju a jako povinnou terapii jsem si dala něco jako denní dávku emocí. Prostě už píšu vlastní příběh. Brečím kdy chci, například:-) Neskutečný luxus. A velká úleva. Moct si zabrečet třeba kvůli balíku, komu by to neudělalo dobře! Hani, takže dík. Nejen za to, kamaráde. Forever and ever.

 Benjiho zatěžkávačka - se taky zabalil a pak sledoval, jestli to s matkou zase zacloumá:-) Zacloumalo. Bez ocásku. Čistě juchavě. Láska páska.

A včera? V balíčku s přízemi od Vlněných sester? Ach ach, to jsem byla naměkko ještě... teď. A dlouho budu. A obrázek si s sebou vezmu do práce, aby to viděly i děti, protože Cílek je guru a Katka je neskutečná. To jsou přesně ty momenty, kdy to víte. Jasné jako facka. Jsme lidi a nejsme lhostejní. Nejsme. Času je málo a každý máme svoje povinnosti a práci a radosti a blízké, ale stojí za to čas od času překročit své hranice a - rizikům navzdory - expandovat tak trochu za hranice druhých. Ony totiž dost dobře možná padnou a světy se třeba propojí. Gut. Myluju. Být člověk je velká věc. A být Člověk, to je prostě síla. Neskutečná.

27 komentářů:

  1. Jani Tys to krásně ..ááách, až mi slza... ale souhlasím a souhlasím a Vlněné sestry taky "žeru" a to tak, že velmi. A " dělej tak, aby dobré to bylo!!!" všecinko co jde! Moc mi Tvé psaní připomíná film Pollyana, z you-tubka, která učila dospělé okolo sebe hru na radost. prostě i na té nejhorší chvíli najít něco, z čeho se dá radovat. třeba až za chvíli, ale přece. Mávám do dálky a myslím na Tebe , vždy dlouho po přečtení příspěvku. taky jsem se musela dlouho učit neskrývat emoce a dát jim volný průběh. A je to úleva, že? Drž se Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hra na radost, je tak. Heslo loňska - usmívej se, bude hůř:-))) Vždycky totiž může, velká pravděpodobnost... (Stejně jako ta, že bude líp). Prostě nějak je a tzn. že jsme a to je dost v pohodě:-)) Opatruj se a díky Ti♥

      Vymazat
  2. Přesně tak.Chce to "upouštět" a nebát se toho.Je to očistné...Ale,pravda,někdy to trvá,než k takovému poznání člověk dojde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si vždycky myslela, že velké holky nebrečí. A ono je to asi přesně naopak, jaká úleva!

      Vymazat
  3. Jani, já jsem tak ráda, že tu furt jsi!
    Já se včera dojala během dne nejmíň třikrát, umím sama sebe parádně rozbrečet...
    A ta výšivka! Ovšem! Úžasná!
    Mějte se všici moc fajn!
    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je boží (výšivka i Katka)! Obdivuju furt (Katka), achám a juchám do aleluja (výšivka).

      Taky jsem ráda, že Ty tu. Radostně hysterické typy musí držet při sobě:-))) Pa

      Vymazat
  4. Rano sedivo a tak si rikam ,kez by tu byl nejaky hezky prispevek a ono jo.Dekuju za krasne pocteni po ranu!
    A pokazde kdyz zahlidnu ty japonske kvety si rikam ,ze ten hacek proste MUSIM pokorit.Krasne..
    Pekny vikend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Japonské květy se MUSÍ vyzkoušet. Krása jásá totiž:-)
      A moc díky, Zuzko, potěšení na mé straně♥

      Vymazat
  5. No....nemám co dodat....Takové emoce, když čtu tvé řádky mě přepadají u písničky V dopis Taťáně začtená.....A balíček od Hanky...její jabloňové...až se dech tají.....A to, co vyšito...to pravda jest...AMEN...Pa♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radůzu jsem si jeden čas taky cíleně zakazovala. Ta mne dojme na první dobrou. Umí. Já to mám strašně ráda ten její syrový styl, tolik odžitého. No, hluboký nádech jenom.

      A Hanka souhlas a Katu jakbysmet.
      Tvůj balík stále ještě dávkujeme, musíme pomaličku, ať nedochází ke zbytečným infarktovým stavům... Díky Ti, Člověče.

      Vymazat
  6. ♥ ale no jó. mýdlo jak se na fotce klube z ubrousku, vypadá jak dobře uleželý vyzrálý sýr :)
    ... ta výšivka, tak to bych slzela taky...a teď obhlížím se zatajeným dechem, prima, že můžu taky vidět takovou krásu. dík. bomba.
    a taky to už pouštím, nechávám plynout, a hlavně říkám, těm blízkým mým, co cítím, pořád, denně, furt.
    japonské květy tu poprvé viděné, teď nosím každý den a sním si ještě o jedněch, v okně...možná někdy...
    ať Tě provází květy vyšité a přeji vše dobré ve světě velkých holek, zaměstnaných žen, ale i těch malých holek a kluků...
    a světy ať se propojují lidskostí a vřelostí, takové, jaká je třeba tu na rooster hill. dík ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, sejra:-) Výživová hodnota asi stejně plnotučná jako hermelínek, vlasy se pomalu dostávají do kondice, odstřihneme třepeníčko na koncích a je to cajk. Díky Ti!

      Háčkované kytky kouzlo veliké. Hřejí. Ramena, domov a tak. Fakt to funguje.

      A velká holka ve světě těch malých lidí, ochoch, dobře bude ♥

      Vymazat
  7. ... taky slzim a mnohdy nekoordinovane ... Cilka posloucham na Ceskem rozhlasu ... zajimavy clovek. Katka vi kdy a jak pohladit . Tak at to vsechno jde hladce!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když slzit, pak jedině nekoordinovaně!
      Plánovaný pláč je pro úúúplně jinou skupinku, konspirace hehe...

      Katka má šestý smysl, je to tak. Děkuju furt.
      Míšo, měj se hezky, pa

      Vymazat
  8. Jani ♥ slova dochází, stačí jen tak být a všechno to pořádně vnímat, do morku kostí.
    Přeju, ať se daří M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Yes, stačí jen tak být. So easy.
      Buď. A jak to na Baráku roztaje, dojeď.

      Vymazat
  9. Člověk je Zázrak. Díky, Jani.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je. A což teprve to zrození, viď, moja♥ Opatruj se, Ali. J.

      Vymazat
  10. Váš blog sleduju už nějaký měsíc, pročetla jsem ho od začátku do konce a vždy netrpělivě čekám na další příspěvek...dnes už vám musím napsat...Díky za váš blog, díky za vaše slova, která mne někdy rozveselí, někdy zase rozesmutní, rozněžní, rozvzpomenou, nabyjou, rozpláčou, inspirujou, atd., jsou mi prostě blízká, ať už pro ty vítkovické koleje, pro tu lásku k "severu", který jsem po 10 letech loni opustila, pro ty velké životní ztráty, pro ty "dárky ogárky". Takže díky a mějte se krásně! Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já strašně moc děkuju, Martino, moc. To je pro mne vždycky dost hezká zpráva, že někoho ten blog třeba chytne za centrálu, děkuju moc. I za ten čas, že jste mi to napsala, radost až na kost. Vítkovice forever, dělícím kilometrům navzdory. Hezké jaro přeju a děkuju a těším (se). Jana

      Vymazat
  11. Krásné. Přeju. Čím víc je člověk otevřený, tím víc toho dostává a víc toho přichází. Bourejme hranice. Jo!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo, Zuzi. Máš recht. Dej a bude Ti dáno, přej a bude Ti přáno, dyť jo. A dyť dyk, Ty seš taky dobrý "bourák"♥

      Vymazat
  12. Jani, proudí to tu ty emoce sem a tam, slzy tečou tu i tam. Já děkuju! ♥

    OdpovědětVymazat
  13. Jani, díky... Nevím jak to děláš, ale napíšeš vždycky to, co na mě sedí... A já pak jen nevěřícně koukám do obrazovky a říkám si, jak to že to ví? Teprve se učím pouštět slzy a mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale za tebe jsem jich par pustila.. V

    OdpovědětVymazat
  14. Jani nádhera, květy jsou úžasné. Tvůj blog sleduji už nějaký ten pátek, ráda se sem vracím a ráda si zpětně prohlížím přízpěvky a čerpám inspiraci.
    Jaká byla spotřeba klubíček na šátek prosím? Vlna vypadá úžasně. Ráda bych ji také vyzkoušela, ale řekla jsem si, že zpracuji syslírnu a až pak začnu nakupovat. Ale tady bych udělala asi vyjímku. Japonské květy bych chtěla ještě jednu. Mám je z Geischi od Vlnapu. Supr hřejou, v teplejší zimně až moc a jsou trošku víc objemnější. Ráda bych něco tenčího.
    Dík Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezo, děkuju moc. Na Japonce padlo 280g, tj. necelá tři klubka. Dal by se zapracovat i ten zbytek, aby to bylo komplet, ale byla jsem na vážkách, jestli nechat jen pruh - šál, nebo hodit kytky do trojcípého šátku. No, zatím jsem to nechala v šálu, přiháčkovat může člověk vždycky. Jinak ale Crazy Zauberball není moc chlupatá (jako Geisha), nicméně - vzhledem ke složení - je hřejivá ažaž a zrovna tenká taky není, jedna kytka mi vyšla v průměru cca 9cm.
      Nejjemnější kvítka zatím byla z Alpacy od Dropsu (teplá příze):
      http://rooster-hill.blogspot.cz/2011/03/japonske-kvety.html

      nebo Adriana (letní, lehká příze):
      http://rooster-hill.blogspot.cz/2013/09/japonske-kvety-ii.html

      J.

      Vymazat