neděle 1. listopadu 2015

Macocha podzimní


Naposledy jsme tu byli s Ogárkem v Manduce, cca 5,5 let do mínusu. Nejvyšší čas na repete. Přibyl Benji a bráchovy holky, což je prima, bandička se rozrůstá. Zrekonstruovaná budova za nějakých 48mega z Bruselu, což je teda megapsycho, ufuf, ale jako hezky to postavili, to se musí nechat. A v jeskyních krása furt, na dotace nehledě, stalagmity, stalaktity, stalagnáty, záclony ba i kaskády, v klidu si tam rostou a pozemní šrumec jim je úplně u krápníku. Blaho. A propast je taky hluboká furt, nejen co se metrů týká. Nádech výdech. Nádherné místo. Člověk je na jejím dně takhle maličký. A možná ještě menší. A přitom tak velký a volný a šťastný, no, mega, fakt...

7 komentářů:

  1. Tam bych si přála někdy stát sama a v naprostém tichu.
    Kapající voda v jeskyni to je zvuk nad zvuky...
    Já včera poprvé v životě slyšela "zpívat" labut.
    Ve městě to nezažiju, jsou daleko od břehu a přiblíží-li se, jen syčí.
    A za městem za lesem mezi těmi žlutooranžovými stromy si hověla sama na hladině a začala... jen jsme s Kubou stáli, pusu dokořán, čekali jsme, že volá na milou/milého...ale ona si jen zpívala a cvičila stojky...
    Krásná chvíle v blbém dni vždy potěší...

    PS. Ještě že Brusel nenahlásil, že je Macocha moc nebo málo hluboká, že?!
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásná chvíle potěší dycky, ale v blbém, pravda, extremně.
      Hodně toho prvního, toho blbýho míň. Nebo aspoň jenom občas. Pa

      Vymazat
  2. Jee, vy jste byli i u nás za humnama :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč jsem si myslela, že jste z Prahy?!!:-)

      Vymazat
    2. To nevím, my jsme z Blanska :-)

      Vymazat