pátek 27. března 2015

Matka jemně senilní

Já si to moc dobře pamatuju. Jak jsme se vždycky lehce se soucitem dívali na babičku, kterou dárky od přízně, zejména vnoučecí, dojímaly občas až k slzám. Ten náš chápavý úsměv. Ach. No, ačkoliv ve srovnání s babičkou jsem stále ještě dorostenka, sentimentální notě se poslední dobou bráním dost těžko. Spousta věcí, které by mi ne-až-zas-tak-dávno udělaly radost čistě juchací, mě teď těší řádně do hloubky, s takovým specifickým ocáskem do teskna a jímava a tak. Vždycky jsem byla spíše tvrďák a teď se nemůžu ubránit dojmu, že po magické třiatřicítce mi to život zpětně servíruje i s úroky. Je čas naučit se zase jinou hru, Janičko, haha... Když odešla mamka, dost dlouho jsem musela všecky ty emoce a tak držet dost na uzdě. Prostě to jinak nešlo, rozsypala bych se na tisíc součástek a dokupy bych se dávala asi dodnes. A bylo to velké poznání loňského roku - že tím odkládáním si škodím mnohem víc. Že jsem se třeba nerozsypala hned po její smrti, ale tak trochu koroduju někde na centrále a přilehlé krajině pomalinku furt. To byl velký zlom. To nechci. Tak pomalu servisuju a jako povinnou terapii jsem si dala něco jako denní dávku emocí. Prostě už píšu vlastní příběh. Brečím kdy chci, například:-) Neskutečný luxus. A velká úleva. Moct si zabrečet třeba kvůli balíku, komu by to neudělalo dobře! Hani, takže dík. Nejen za to, kamaráde. Forever and ever.

 Benjiho zatěžkávačka - se taky zabalil a pak sledoval, jestli to s matkou zase zacloumá:-) Zacloumalo. Bez ocásku. Čistě juchavě. Láska páska.

A včera? V balíčku s přízemi od Vlněných sester? Ach ach, to jsem byla naměkko ještě... teď. A dlouho budu. A obrázek si s sebou vezmu do práce, aby to viděly i děti, protože Cílek je guru a Katka je neskutečná. To jsou přesně ty momenty, kdy to víte. Jasné jako facka. Jsme lidi a nejsme lhostejní. Nejsme. Času je málo a každý máme svoje povinnosti a práci a radosti a blízké, ale stojí za to čas od času překročit své hranice a - rizikům navzdory - expandovat tak trochu za hranice druhých. Ony totiž dost dobře možná padnou a světy se třeba propojí. Gut. Myluju. Být člověk je velká věc. A být Člověk, to je prostě síla. Neskutečná.

čtvrtek 19. března 2015

Nové proudy

Původně jsem tento pléd měla na Ravelry jako ten Rozlučkomateřskodovolenkový. Jakože těžká symbolika - růžová je můj mama čas pouze se Stehýnkem, fialový je ten 2D, kdy přišel Ogárek a modrý element s sebou zcela nepokrytě genderově nese Benjiho. Kuřecí partička. Dokonalí - pro mne určitě. Kvok.

 Dokonalí i s těmi (výchovnými) chybkami a renoncy. Některé jdou nechat jen tak, některé je vždycky dobré nějak pořešit. Pokusit se opravit. Rozlousknout, proč/kdy se ty nitky začaly cuchat. Oka, která občas prostě ujedou - jakkoliv se snažíte vést "to" pevnou rukou a mít jasný plán a směr a cíl a tak. Občas to prostě neklapne, jednodušší, než se zdá. Přes všecku snahu. Neovlivním. A tak je pak super dokázat se smířit a přijmout a mít rád. Jde to, lehce. Úlevné.
  
Technické parametry:
Popis: Color Affection (Veera Välimäki)
Použitá příze: SMC Select Highland Alpaca Fino (07345-r, 07333-f, 07302-m)
Jehlice: 4.00mm
Spotřeba: 171g - růžová+fialová klubko a kousek, modrá necelé klubko
Časová náročnost: 3týdny

 ♥

Josef jaro miluje!! A teda - letím s nimi. Do práce a do té pětatřicítky.
Hlavně totiž zvesela, hohoho...
Držte palec!

neděle 15. března 2015

1 3 11 34

Takový ten čas, kdy se sejdem a slavíme souhrnně za uplynulé/nastávající týdny a měsíce. Tentokrát čistě na holčičí notu, jakkoliv může člověka ta zebra mást, růžovoučká to není, nojo. To už spíš B&W. A i když ta černobílá životní filosofie bývá stejně dobře na pěst jako pohled přes brýlky růžové, co se čistě dortu týká - za nás dík. Mana. Osvědčená. Takže skvělá volba, Píšťalko, skvělá práce, Stehýnko. Já to jen lehce koordinovala a těžce si lebedila, jak už to děcko zvládá, když je třeba. Trochu doják, ale kdo by bečel. Gut.

 Yes, flétnička byla doporučena. Maminky (a manželky, koukám) vědí nejlíp, nedá se♥

Hračičky hračičky. Lupa a smršťovačka a razítka a Simple Sprinkle. Och.

Tulipánky, zatím z dobročiňáku v Krajském. Od Včelek. Už je mám tolik let a furt je myluju. HO totiž myluju. Jaro! Pome už...