Září za námi. Oťukávání s letošními prvňáky super, jsou krásně živí a přitom ten svůj temperament zvládají korigovat, takže za mne dobrý. Valíme hodně grafomotoriku, protože prsty jsou fakt morda. Ogárek měl v tomto velkou výhodu, chodil do logopedické třídy a dostávali hodně úkolů i na doma. Dost často právě grafomotoriku. Takže aspoň doma s úchopem ani s tuhou rukou nebojujeme. Velká úleva.
Někde mezi písmeny a počty a cvičením a zpíváním se čas na pokusy vždycky najde. Protože A jako avokádo a S jako sazenice. Třeba. A hlavně Z jako zvídavost a N jako nadšení. Výhledově (ta písmena, vlastnosti máme cajk).
A Slunko furt vychází a zapadá, na školní šrumec nehledě, listí zlehka opadává a chlapci stárnou. Holky až v zimě. A zjara. Podzim u nás patří malým mužům...
Fotek na téma foukání svíček máme v PC každoročně hromadu. Děda to miluje, fotit děti u dortu. Já to z domu neznám, v tomto je mužova rodina někdy až obdivuhodně organizovaná. U nás vždycky vládl spíše chaos a tak jsme byli většinou rádi, že se našel foťák/povedl se dort/dostavil se oslavenec/gratulanti/pakliže jsme narozky nezasklili úplně:-) Ale kecám. Slavili jsme vždycky. A většinou taky vždycky prostě trochu rozevlátě (takže na tu fotku u dortu došlo tak na 1. narozky). No, dědova idea sesynchronizovat naše kluky byla taky krásná, ale jak vidno z obrázků, je to prostě nadlidský výkon. Odpočítávání navzdory foukali zásadně na střídačku a jakkoliv se snažili, fakt to neklaplo:-) Můj gen, můj gen!!