sobota 9. ledna 2016

Celá nakřivo

Jak ta svíčička. V pochroumaném svícnu. Už ten skořápkáč na trzích nikdo nechtěl, bodejť, s povolenou fazonkou. Knoflík kamsi odpadl a mašle se rozvolnila, epes rades modýlek tak akorát pro Kohoutí matku. Já to miluju, nemůžu si pomoct. Jak je něco rozbité nebo vadné, je to jasné. Beru dom. Svíčka teda zahla až na Kohouťáku, neprozřetelně jsem svícen postavila na komodu ke kamnům a žár se jal vosk pozvolna tavit. A tak mám svícen ještě dokonalejší, než se zdál na první dobrou.

 Asi po sto letech jsem zalezla s knížkou do postele během dne. Strašně provinile jsem se cítila. To jsou ty vzory. Výchova. Hlavně nesedět po prázdnu. Tak chcete jít něco dělat, protože přece musíte, a ono to najednou nejde. A svět se nezbořil a děti přežily. Husté zjištění. Čtu svého prvního Viewegha, líbil se mi v knihovně ten název. Zbývá mi posledních pár stránek a líbí se mi i obsah. Moc.

Taky se mi líbí, co jsem z té postele viděla. Jemné průblesky z minula, já to mám prostě ráda. Jako racionálně jsou všecky ty odkazy na život v přítomnosti strašně fajn, ale centrála si při milé vzpomínce přece jen chrochtá blahem. Srdíčka na stěně z doby, kdy na místě dnešní ložnice mělo pokojík malinké Stehýnko, t.č. ještě jedináček, a čárky na futrech, které dávají tušit, že ty doby jsou už dávno pryč.

Teď už si to omladina štráduje do podkrovních pokojů vzhůru, zakládá tam chovné stanice a všichni se tak trochu sžíváme s novou etapou - osamostatňující se rodiče:-) Šoupli jsme se do přízemí a poprvé v životě tak v domě využíváme chůvičky. Dosud nebyly třeba, spali jsme vesměs všichni v jednom pelechu. Auvajs. Nejlepší jsou noční hlásky šeptající z mé chůvičky: "Mami, jsi tam?", "Halooo, potřebuju čůrat!"... Díkybohu za lehké spaní (nebo za to může ten kojící hormon, jakkoliv to časově neštymuje, drahý). Vyjít strmé původní schody a ujistit, že jo. Odnést na záchod. Pohladit, pomazlit a v rámci možností si to užít. Dokud volají. Stehýnko už nevolává (tu voláváme ráno z pelechu my).

7 komentářů:

  1. Ještě chvilku a budeš velká holka :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ......po Tvém psaní se mi nikdy nechce psát...přijde mi, že to ťukání zničí ticho a atmosféru...já to Tvoje psaní mám tak ráda...
    A láska k patvarům a nedokonalostem též...ze strakonických ván.trhů mám už přes 10let jeden hrnek. Paní ho měla v koši s nepovedenou krásou, něco za pár kaček, něco jen tak pro radost. Ten hrnek má překrásný ďůlek, když ho držíš v ruce, přejíždíš přes to místo palcem...a pak se oči zabodnou někam do dálky a mysl už jede mimo realitu...
    Kubovo anděl z keramiky s jednou rukou...želva s placatým krunýřem...
    Čárky na futrech tu mám také, z mrněte je chlap, co mi je k bradě.
    Andělé v písmenkách mě minuly, ale film jsem dala a už dříve jsem říkala, miluju hlas Kláry Melíškové. Mám ráda zastřené hlasy.
    Kdyby mi takový hlas četl před spaním:-)
    Konec filmu jsem prořvala, to že jsme seděli s našima u vánočního stolu, za to třeba děkuji nějakému andělovi...tatínek klimbnul...
    Lidi si málo povídají, věty emoce, ne jen plky o večeři a složenkách.
    Děkuji za to Tvé povídání.
    A máš krááásnou zásuvku.
    Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Ono aj to spomínanie patrí (niekedy) k prítomnej chvíli. Čerpať z toho čo bolo, vnímať pripomienky času. A lásky. Spoločenstvo. Aj keď tu práve nie sú, ale vidno stopy...

    Som sa dnes zase u teba pokochala. Vďaka!
    (A môžem sa spýtať, na čo svieti tá lampa v "chovnej stanici"? Žeby želva?)

    OdpovědětVymazat
  4. Pro me prijemne nedelni pocteni. Jak ja tomu rozumim... Pekny den. Marcela

    OdpovědětVymazat
  5. Andělé jsou dost netypická Vieweghovka, četla jsem je už dvakrát, možná třikrát. To špatné svědomí - neseď po prázdnu - tak znám! Zrovna včera jsem si taky zalezla s knihou i přes pocit (pravdivý), že mám spoustu práce, a náramně jsem si to užila až do dvou ráno.

    OdpovědětVymazat
  6. Ešte že sedím, i keď sedenie na fitlopte nepatrí k tým najistejším sedeniam... :)No ale nie o tom som chcela, tá istá knižka na mojom nočnom stolíke a navlas rovnaký hrnček len toť pred mesiacom nafasovaný aj s krabicou Granka od stále vtipných rodičov - "No a čo keď 40, granko ti stále chutí", pri tom vraveli a báječne sa, na rozdiel odo mňa, bavili... ;) Krásny čas s prevahou pekna a dobra v tom Novom gode:) Gabi

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný, celý! Futra od dveří do dětského pokojíčku už asi nikdy nepřetřeme, i když ten první nátěr je mizerný, barva se odlupuje... Ale jsou tam ty značky milovaný. :-)

    OdpovědětVymazat