středa 24. února 2016

63

Babička nám slavila. Mužova maminka. Dědu to čeká záhy, oni jsou takoví synchronizovaní. Prostě láska páska, je to tak (i po těch cca 40ti letech, blaho).

Občas si říkám, jaké by to bylo slavit ta jubilea s našima. Jací by byli a jaká bych byla já, kdyby oni byli? Úsměvné. Už ano. Jednou se stejně scuknem, věřím furt:-) Ještě jsme si nestihli všecko říct totiž!

25 komentářů:

  1. Babicce gratulace velika. No a ta knizka je bajecny dar, take jsem ji darovala te me, ale bohuzel uz nema tolik chuti psat, ze ji vzpominky moc dojimaji, i kdyz rika, ze treba nekdy jo. Oslavi za par dni 91. narozeniny, tak snad... Hezke dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta kniha je vážně hezky udělaná. Takový prima průřez. Babička naše teda, ač o dobrých třicet let mladší než Vaše, taky brblala, že na to vypisování ji moc neužije, ale Barča už nějak zpracuje. Ona bude klidně i písařka, když její nápad na dar vyjde ve finále jako vítěz:-))
      Vaší babičce jen to dobré, krásný věk ♥ užívejte všichni. J.

      Vymazat
  2. Jsi statečná, holka moje ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, tu bulím, nás taťka by oslavil 1.března teď 65... a už to taky první rok nestihne... nadhled jako ty tam ještě nemám. Och jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, opatruj se. První rok byl dost masakr, chvílemi jsem čekala, odkud na mne mamka bafne a zasmějem se, jak nás skvěle vypekla. No, nevybafla:-)

      Pomačkej holčičky, máš se s nimi krásně ♥♥

      (A když bylo nejhůř, vždycky jsme si říkali, že by nám mamka dala dobrý kartáč, kdybychom se tady dole hroutili. Neměla to v životě vůbec jednoduché, ale nikdo si ani nedovolil ji litovat.)

      Vymazat
  4. Jani, já věřím, že zrovna ty se s nimi potkáš. Moc ti to přeju. Ale ještě si pár let počkej, prosím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasná páka, Evi, nejdřív práce, až pak zábava. Nebe počká, věděl už Kainar:-)

      Vymazat
  5. Je povzbudivé vidět, že jsou synchronizované páry, kterým to fakt vydrželo:-)
    Ti, kteří odešli, chybí...a pro mě je povzbudivé, že jsou tu pořád nějak se mnou, dokud si vybavím jejich úsměv, co měli rádi...a jednou...to je jasná věc, že to bude krásné setkání:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni jsou v tomto fakt výborní. Já na to z domu vůbec nebyla zvyklá, tím, že s námi byla mamka sama. Byla jsem z toho dost nervózní, jak kamkoliv do města a tak chodili pořád spolu, ale je to hezký. Já jsem teda spíš samotář a potřebuju svůj prostor, ale u nich to je prostě milé.

      Setkání. Bude to velké. Ale ještě ne-e:-)

      Vymazat
  6. Taky věřím na shledání - ♥

    OdpovědětVymazat
  7. ...taky nad tím často přemýšlím ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Marťo, Katu, Maruško. Hezký to je. A bude! Forever und ever!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Pohlazení, kamaráde. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky! Zrovna dneska jsme s Jáchymem studovali tu mapu, cos tenkrát poslala:-) Opatruj se, Zuzko. A dyky!

      Vymazat
  10. Vždycky to u tebe obulím. Letos to bylo 10 let, co není táta. máma je.. ale není, takže ti rozumím.
    Babičce i dědečkovi jen to NEJ! :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...a ještě rada od sestřenky - někdy je člověku tak zle, že by si vyblil střeva, ale pořád jen s drzým ksichtem! A toho se, přátelé, držme:-))

      Vymazat
    2. A nezapomeň - nejlepší jsou buchty z domácí nutelly, které jsou něco mezi brownies a parníkem ♥♥♥ pa!

      Vymazat
    3. Ty jsou ♥ máš recht!
      A s drzým ksichtem, to mi jde! :) Toho se nebojím! Však uvidíš, až se konečně potkáme :) Pa!

      Vymazat
  11. Jani, já nevěděla, že už nejsi "dítě" :( moc mě to mrzí :((( Já pevně věřím, že se všichni jednou shledáme, teď, co mi odešla babička mám ten pocit hodně silný.
    Pěknou oslavu jste měli, nás letos čeká 60 mého taťky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejdem, jasná věc. Oslavu tady a teď si každopádně hezky užijte, taťkovi hepy brrrzdej:-)

      (A je potřeba taky nezapomínat, Ido, že ztratit rodiče je prostě přirozené, jakkoliv tvrdě to zní. Dříve nebo později. To je fakt. Co není přirozené je zažít ztrátu dítěte, loučit se s generaci níž. Takže já jsem megavděčná, že jsem ze tří těhotenství dala Život třem dětem a ty jsou zdravé a šťastné. Každý den děkuju. Každičký. Vím, že to není samozřejmost. S bolestí se dá žít, ale každého, kdo žije s bolestí z vlastní ztráty dítěte, obdivuju hluboce.)

      Vymazat
    2. Jani, ano, to já taky děkuju za to, jak se mám dobře, každý den, i za moje děti. Jak píšeš, přijít o dítě není přirozené a je to ztráta, kterou si neseš celý život. Babička, co nám přesně před měsícem umřela, měla tři syny, o prostředního syna přišla, když měl 15 let (tragicky, nehoda na motorce, komplikovaná zlomenina nohy, na plicní embolii, tehdy nebyly léky tak dostupné, jako dnes) a celý život měla hodně těžký, ale svůj odchod měla důstojný. Je toho tolik, co bych jí chtěla říct :(

      Vymazat
  12. všecko nejlepší!já bych si tak dala dort!:)

    OdpovědětVymazat