neděle 30. října 2016

Aluminium a tak

 Podzimky již tradičně v Brně. S luxusním výhledem na balkon hrdého Čecha. Slzu dojetí v oko, hymnu na ret, vděk v centrálu a víru, že to naše naleštěné středoevropské bezpečí není jen chiméra a paralelní světy nás bytostně neohrozí. Ani naše děcka. Ani děcka děcek. A tak. Bych si přála. Moc.

Protože ono se to nezdá, ale chodit si jen tak mimochodem do obory hladit daňky, lovit kešky a když vane přívětivý vítr, třeba si pouštět draky - to je hodně velký luxus. Čtu teď Petru Procházkovou a její Aluminiovou královnu. Občas musím na chvíli přestat a trochu to prodýchat. Svoboda je dar. Ne samozřejmost.

6 komentářů:

  1. Ještě jeden svátek před námi je a já asi půjdu na půdu pohledat vlajku, je mi smutno a asi to není jen kvůli dušičkám. Díky za tip na knížku, podívám se po ní. Mám nachystaný třetí díl Aristokratky - to je proti chmurám. Hezké podzimní dny - Eva

    OdpovědětVymazat
  2. Krásná a pravdivá slova. Ty to umíš tak pěkně říct. Ty bys mohla ve vládě, tebe je ve školství škoda!:-). Ne, srandička. Dík za takové moudré učitelky. A knížku jsem četla a v dnešní době by měla být povinnou četbou, aby lidé věděli, že i když nemají ,,vše", mají se přeci jen sakra dobře! Jani pa a věřím, že Brno jste si užili.♥

    OdpovědětVymazat
  3. Kde že to můžu podepsat? Díky...;-). P.

    OdpovědětVymazat
  4. ♥♥♥♥♥ :-) líp bych to nenapsala.

    OdpovědětVymazat
  5. Svatá pravda. Howgh.
    Green Day, ó, ano, ano! Naše rodinná láska. Platforma setkání s dětmi v pubertě.
    Hrajeme, zpíváme...

    OdpovědětVymazat
  6. Úplně bych se na to naše středoevropské bezpečí nespoléhala. Není možné se tu zavřít a myslet si, že bolesti světa se budou odehrávat jinde...

    OdpovědětVymazat