pátek 11. listopadu 2016

Stonek a sonek

 Jsou rána, kdy ležíte v posteli a do poslední chvíle prostě nevíte, jestli vstanete, nebo ne. Těžké dny. Rána zvláště. Pak to člověk rozsekne. Rozhoupe se, ve vlastním zájmu. Někam se doplazí, něco na/roz/dochystá, silný kafe (!!), vzbudí potěr, umeje, nakrmí, nasouká, nabalí, připoutá do autosedaček a vyráží ochutnat dnešek. V té době už tuší, že to prostě bude boží den. Přes všecky těžkosti uvnitř i kolem. Není to takové to "samozřejmé", mimovolní štěstí, ale o to víc si ho užívám a vážím.
  
A šestá hodina prvouka? Jasný, jdeme ven. Pozdní sběr!

 Lodyha, stvol a stéblo jsou přežitek. Je tu stonek a sonek, aha! Průkopníci:-)

Pokusy again. Jiná parta, jiná zelenina, jiná radost. Skvělí tamti i tito.

Těší mne!

6 komentářů:

  1. Skvělé - hned bych se vrátila do školy.

    OdpovědětVymazat
  2. Sonek aha, tak průkopníkům nazdar. Skvělí jste♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni jsou, já tam jen tak přicmrndávám, víme...

      Vymazat
  3. Jak ja tým ránam rozumiem....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to boj. Přes týden záhadně všecky tři děti změní sou identitu z víkendových ranních ptáčat na neprobuditelné sovy a jsme v pytli. A já na nich mám páchat to násilí a tahat je z teplých pelíšků? Chjo:-)

      Vymazat