úterý 20. června 2017

Hůra (a vejš)

...protože někdy potřebuje člověk zalézt na tmavé, zaprášené místo plné pavučin a mrtvého hmyzu, kde je parno a nedychatelno, kde musí dávat pozor na každé našlápnutí, aby to nebylo mimo fošnu, kde přes všecko ticho a prázdno čas tepe velmi zřetelně, protože ty obrazy, které se teď válí pod tlustou vrstvou prachu, ty byly kdysi určitě vytouženým kouskem. Někdy je to prostě na palici, přijmout koloběh tak, jak je. A taky je někdy velmi překvapivé, jak se člověka mohou dotknout ztráty, které se jej vlastně ani bezprostředně nedotýkají. 

Dopletla jsem The Lonely Tree Shawl. Ve finále odbíhaly myšlenky do Brna furt.
Zuzko, hlídej nám tam seshora očka a keše, ju?
Dyky ♥